Rom - člověk, který není nikdy ničím vinen

    Dlouhodobým pozorováním dojdete v našem prostředí k zajímavému zjištění a sice, že příslušník romského etnika není nikdy vinen. Pokud spáchá jakýkoliv čin, je vina nebo alespoň její významná cást na straně napadeného, servírky, prostředí, historických událostí.

    Na "oblíbeném" serveru Romea vyšel další ze zajímavých článků o tom, jak se Evropské centrum pro práva Romů (už to samo o sobě zní velice odporně a rasisticky) bouří proti testování úrovně žáků základních škol http://www.romea.cz/cz/zpravy/errc-je-proti-testovani-zaku-muze-pry-prohloubit-segregaci-romu . Za zmínku mimo jiné stojí zejména věta “Pokrok ke zlepšení situace se podle zástupců centra neobejde ani bez pozitivní diskriminace“. Opravdu hezké…Zkusíme vzít v úvahu případ umísťování romských dětí do zvláštmích škol. Zde se všichni multikulti orientovaní jedinci pozastavují nad tím, že ve zvláštních školách je abnormální množství romských dětí. To, že stejně abnormální množství romských dětí je i v pasťácích už jim divné nepřijde stejně jako to, že jsou věznice plné romských vězňů. Zde ovšem rozhodl o jejich umístění soud, takže je toto rozhodnutí hůře napadnutelné. Za tuto segregaci je samozřejmě kritizována většinová společnost, padají žaloby, existuje tendence získat tučné odškodnění  a zahraniční organizace se předhání v kritice. Podle zdejšího článku http://zpravy.idnes.cz/zmocnenkyne-simunkova-mnoho-romu-vzdelani-nezajima-musime-to-zmenit-1k1-/domaci.aspx?c=A120308_1745273_usti-zpravy_alh však Romové o vzdělání nijak nestojí, což by mohlo navozovat velmi odvážnou myšlenku, že chyba je na jejich nikoliv na naší straně. Tuto odvážnou tezi potvrzuje i překvapení kanadských učitelů, že děti romských imigrantů z ČR, mají poněkud jiný přístup, na který nejsou zvyklí. Jsou údajně agresivní a o studium nemají zájem, což je v ostrém kontrastu s dětmi ostatních přistěhovalců. Ale i zde se našel prostor pro kritiku české většinové populace. Údajně jsme jim zde vytvořili takové prostředí, ze nebozí Romové prostě ztratili motivaci, jsou deprimovaní a potřebují pomoc a také čas (pár století ovšem stačit nemusí), než se z toho dostanou. Umístění dítěte na zvláštní školu je možné pouze se souhlasem rodičů a mnozí romští rodiče přiznávají, že o to sami požádali. Přesto za to nakonec můžeme my a budeme platit, jak mourovatí! Situace dospěla dokonce až tak daleko, že pseudohumanistům došly argumenty, a tak se rozhodli “obvinit” samotné IQ testy, které mají také vliv na rozmísťování dětí do škol. Prý jsou nevhodně sestaveny a romské děti znevýhodňují (jak jinak, že?). Jenže škola, do které potom budou děti chodit, není o tom, jestli umí ulovit buvola nebo šplhat po stromech, ba dokonce ani tancovat. Ve škole potřebujete přesně ty vlastnosti, které IQ testy prověřují a pokud je nemáte, můžete školou projít jen tehdy, když budou učitelé neustále přivírat oči, což bude nutné praktikovat i v další fázi života a nakonec pro vás budou muset vytvořit nějaké umělé dotované místo (což v praxi bude opět zkázonosné a neekonomické). Nehledě teda na to, IQ testy jsou jen jedním z kritérií. Buď jak buď, to, že jsou romské děti na zvláštní škole, je nakonec stejně naše vina a to i přesto, že mnohé romské děti chodící do “normální školy” mají problém s docházkou, což by nasvědčovalo tomu, že o studium mají opravdu nevalný zájem, ale koho z pseudohumanistů by zajímala fakta?!

    Takto podobně můžeme rozebrat jakýkoliv problém a vždy dojdeme k závěru, že vina je na naší straně. V případě útoku mačetových útočníků z loňského roku je na vině servírka, zde šestnáctiletý Rom vraždil, ale může za to samozřejmě zavražděný muž http://www.youtube.com/watch?v=9Q7dXvJI1mo&feature=related , v případě střelce v Tanvaldu je opět podle různých Holomků chyba na straně bránícího se může, v případě sterilizovaných romských žen, je chyba na straně nemocnice, co na tom, že žena souhlas o provedení zákroku  podepsala. Prostě si po deseti letech vzpomněla, že ji současných šest nestačí a chce dovršit desítku. Žena proste rozhodnutí podepsala pod vlivem léků a nebyla zcela při smyslech no a po deseti letech, kdy léky přestaly působit, si náhle uvědomila, k čemu ji ta zlá nemocnice vlastně donutila. Ostatně odškodné se hodí vždycky…

Co na to říct?! Snad jen "my jsme ale pěkní parchanti!"