S pronájmem jsem zažila už hodně. Od zlatých časů realitek až po chmurné časy nájemníků. Často se objevují články o „šílených“ nájemnících, „šílených“ majitelích, „šílených“ realitkách a nakonec i „šílených“ ombudsmankách.
Kdo si však víc než jednou nezkusí, nemůže příliš posuzovat. Jak se říká, jedna vlaštovka jaro nedělá.
Pamatuji si na „staré, zlaté časy“ realitek, kdy při pronájmu platil provizi zájemce o pronájem i majitel plus se platila 3 měsíční kauce a 3 měsíční nájem dopředu. Jo to byly časy!
Občas jsem si říkala, že ten kdo vyplatí téměř okamžitě 8 nájmů najednou je fakt dobrej.
Člověk pravda měl jistotu, že minimálně na půl roku má nájemníka „jistého“ a kdyby něco, vždycky se dá vystěhovat. Obvykle to ale nebylo s těmito lidmi komplikované. Byli finančně zabezpečení a my jim vždycky poskytovali slušné zacházení a klidné bydlení.
Pak nadešla doba hypoték a tak každý kdo mohl, se bezhlavě do nich vrhal. Pronájmy už tak nefrčely a i realitky se musely uskromňovat. Najednou jim stačila provize pouze od jedné ze stran. I přesto se mi to zdálo zbytečné. Realitky jsme tedy vymazali ze seznamu a už hodně dlouho jdeme po vlastní cestě.
Občas se samozřejmě nějaký ten nepodařený nájemník vyskytne. Ale co je důležité? Řešíme to hned a na místě.
Nedávno jsem četla od realitního odborníka, že chtít víc než jeden nájem kauci je v dnešní době nemožné. Byt se prostě nepronajme.
Nevím jak je to u nich, ale pravdou je, že jeden nájem je provize RK za unifikovanou smlouvu, jeden nájem se platí obvykle hned a jeden nájem kauce to jsou rovnou 3 nájmy. Tudíž bez RK je to 1 nájem + 2 nájmy jako kauce.
Pokud nájemník nemá na to, aby uhradil alespoň 2 nájmy kauci, je velká pravděpodobnost, že dřív nebo později se z platícího nájemníka stane neplatící. To se samozřejmě může stát i s tím původně relativně „při penězích“, ale přece jen je pravděpodobnost menší.
Možná by měl začít být vztah nájemník – majitel bytu jako v Německu, kde pronajmout si byt je jako výhra v loterii. Ne každý zájemce je schopen projít „konkurzem“ na nájemníka. Jak se píše v článku „Odjeli za štěstím do Berlína …“
Co všechno tedy chtějí v Berlíně pro pronájem slušného nájemního bytu?
- Hlavně potvrzení od Schufa. To je společnost, která prověří, zda nemáte nějaké dluhy a vystaví vám „risk report“ asi za 25 eur (695 korun). Kdo ale nemá v Německu registrovaný pobyt (Anmeldung), tak potvrzení nedostane.
- Německé bankovní konto, které si však bez trvalého pobytu nemůžete založit.
- Pracovní smlouvu (důkaz příjmu) atd. prostě důkaz že je zájemce finančně bonitní.
Teď si tohle všechno zkuste představit při pronájmu u nás.
Nevím, zda by byl někdo z nájemníků vůbec ochoten toto všechno dokládat.
Celou situaci u nás bych neviděla tak špatně, jak je publikováno v médiích. Je to jako ve všem, někdy (někde) je líp, někdy (někde) je hůř.
Ale některé kroky státních institucí se mi zdají minimálně diskutabilní.
