Podobnost čistě náhodná

Tuto větu často čteme na konci filmu nebo knihy. Občas se obávám, že skutečnost je ještě horší než popisovaná "fikce". Včerejší zpráva o tragické smrti spisovatelky Simony Monyové mě v tom opět utvrdila.

Nevím přesně, kdy se začaly objevovat její útlé knihy v mé knihovně, ale pár let to už bude. Nejdříve jsem si koupila jednu, pak druhou a třetí, kterou mám i s jejím podpisem. Knížky to jsou možná jen pro nás holky, ale možná také ne. Nejsem si zcela jista, zda je nutné tyto knížky nazývat červenou knihovnou, vlastně jsem žádné další podobné nečetla, tak nemůžu soudit. Ty její mají své čestné místo vedle velikána sci-fi Sira Artura C. Clarka a i u něj jsem si občas říkala, že budoucnost může být bohužel horší, než ji popisuje. 

Nejsem literární kritik, ale jako čtenář jejich knížek musím s velkým smutkem v srdci říct. „Je mi líto Simono Monyová, že ve Vašich knihách často nebyla podobnost čistě náhodná.  Je mi líto, že Vaše největší "literární" dílo -  ŽIVOT - skončil předčasně a způsobem o kterém by žádný Váš čtenář nechtěl číst.“ 

Kolik lidí ještě bude muset prožít svůj život s pocitem, že by o něm raději ani nečetli, natož ho prožívali, než přestane okolí zavírat oči a myslet si že pouze „přehání“?