„Jdem na Hurvínka“ překvapila jsem jednoho dne svého muže. Koukal na mě jako na blázna, ale moc neprotestoval. Prostě mě zná. Jediná otázka byla „na co“.
„Spejbl versus Dracula“ sdělila jsem mu s úsměvem a přidala několik árií z tohoto muzikálu.
Vzpomínáte si ještě?
Kdysi nebyly cédéčka, ani kazety a dokonce ani USB a MP3. Vím, dnes se klasické dlouhohrající desky vracejí, ale není to tak dávno, kdy mnoho mladých vůbec netušilo co je gramofonová deska.
Já tu svou Spejblovu znala zpaměti. Hrála mi totiž pořád. Všechny dialogy jsem mohla odříkat i pozpátku. A zůstalo mi to dodnes. Je to zvláštní, taková „blbost“ a jak si ji člověk pamatuje.
Desku už dávno nemám (myslím, že zůstala někde v minulosti), ale naštěstí díky internetu jsem kdysi našla celou nahrávku. A opět jsem si ji pouštěla a zpívala a představovala si, jak vypadá Drákula a Černé kuře – hlavně-vedlejší postavy celého muzikálu.
Můj muž také neunikl drákulovské vášni a při nejbližší příležitosti jsem ho začala doslova „týrat“ přehrávkou a vlastním zpěvem „šampaňské dá inspiraci, to je přece nasnadě, vyhovuje zcela přesně naší dnešní náladě … „ a podobné vypalovačky těchto dřevěných postaviček, které existují už 85 let.
Za celé své dětství jsem živě Spejbla, Hurvínka, Máničku, paní Kateřinu ani Žeryka neviděla.
Dokonce jsem ani nepředpokládala, že se tak ještě někdy stane. Opravdu platí „nikdy neříkej nikdy“. Příležitost vrátit se do dětství, užít si dřevěné postavičky a celý „přízrak z mantsardy“ jsem prostě musela využít.
Představení bylo úžasné! I když repliky byly trošku upravené pro dnešní svět (to víte, já si to všechno opravdu pamatuju těch x let nazpaměť), tak písničky byly nezměněné. A při jedné písničce jsem přesně poznala kde gramodeska přeskakovala. Rýha se na ni udělala snadno.
Vím, budu vypadat jako blázen, ale při přestavení dřevěných postaviček mi občas šel mráz po zádech.
Člověk se prý nemá vracet do minulosti, ale tento návrat byl pro mě splnění dětského snu, a byl více než příjemný.
Díky Spejble a spol. – stále jsme moji oblíbení „lidé“.
PS: ... déšť mi tančí na pavlači, tančím s ním co dech mi stačí ...
