„Mám papouška a nebojím se ho použít“ vyhrožoval Petr Fejk

A je to tady, Petr Fejk si nechce nechat líbit propírání tiskem jeho jména v negativním světle. Ani se mu nedivím. Když se podívám zpět, není snad za poslední dobu jiné soukromé osoby, o které by mluvil „každý“. Od „nádražáka“ až po předsedu naší vlády. Co na tom, že není politik ani ředitel státního podniku? Co na tom že svou prací a cílevědomostí povznesl ZOO do první desítky nejlepších na světě. Všechno zapomenuto - to byla příjemná minulost. Teď mu však ukážeme zač je toho loket. Brát takové prachy a za nic.

Ano, nyní jde o něco jiného. Ale o co vlastně? O to že mu někdo nabídl práci, on ji přijal a smluvně se dohodli na platu? Mimochodem, kdo z nás by nevzal "práci snů"?

Možná to ale bylo tak, že se slovy „mám papouška a nebojím se ho použít“ donutil generálního ředitele Žaludu aby mu nabídku dal, plat ve snové výši přidělil a v očích veřejnosti se nepředřel.

ČD jsou moloch, neskutečný, velký a nekontrolovatelný. O tom snad není pochyb. Ale rozhodně není jediný. Co třeba Sazka? Nebo pár ministerstev? Spíš vlastně všechny a co nějaký ten Krajský úřad? Domyslete si jakoukoliv  státní nebo polostátní organizaci  (a hlavně jejich správní rady) a zjistíte že takových Fejků, kteří ho i několikrát předčí je x (nemůžu napsat spousta protože "x" vyjadřuje nepočitatelný počet a to je to správné "číslo").

Podívejme se na jakéhokoliv politika, který si je schopen vymínit cokoliv a to bez hrozby jakéhokoliv postihu a ještě s pocitem že se před ním musí sklonit nejlépe i nádražní závora. Pan Fejk není politik, nemusí se tedy zodpovídat veřejnosti. Politici by měli, a který z nich to dělá?