Znáte to, když jen tak pronesete „mě je to jedno“ a ten druhý „mě dvě“? Tak taková odpověď je celkem vtipná v případě, že se jedná o přátele, partnery v lehké hádce nebo děti na pískovišti. Tedy do chvíle než se začnou mlátit kyblíčkama do hlavy.
Když ale tuto odpověď slyšíte od prodavačky, v nejmenovaném supermarketu (s modrožlutým logem) při placení za nákup, tak co na to říct?
Stalo se to takto.
Při nákupu v relativně, do té chvíle, oblíbeném nepřeplněném obchodu na Andělu jsem se rozhodla urychlit celý nákup využitím samoobslužné pokladny. Zatím vždy můj kontakt s robotickou pokladní proběhl rychle a bez problému. Bohužel ne tentokrát.
Přístroj na mě mile hovořil (a byl jediný při tomto nákupu) a nákup za 43 Kč byl načten rychlostí blesku. Na výzvu vložte peníze nebo zadejte typ platby jsem bezelstně vložila 50 Kč na pás pro kovové mince.
A najednou se to stalo.
Přístroj blikal, pípal a odmítal další spolupráci. Vedle stojící prodavačka, která koukala na druhou „robotickou“ pokladní se ani neotočila. Proč taky, vždyť je tam jenom zákazník.
Chvíli jsem tedy čekala a pořád nic. Nakonec se mi prodavačku podařilo zavolat.
Bez pozdravu, bez výrazu, strčila do stroje klič a restartovala nákup.
„Musíte znova“ zavelela a odkráčela. Co na tom že jsem platbu už provedla.
A tak jsem čekala znova, prodavačku opět zavolala s tím, že už jsem zaplatila.
„No asi ne, když nic nevypadlo“ dostalo se mi odpovědi s pronikavým pohledem vězenkyně 3. nápravné za vraždu. Možná ji ale teprve plánovala – na mě.
Nedala jsem se. „Ne, ne, dala jsem tam padesátikorunu.“
Prodavačka dvakrát opakovala svou, že rozhodně ne, když nic nevypadlo.
Zmocnil se mě mírný vztek a říkám: „tak ten stroj přepočítejte, mně je to jedno, mám času dost“.
„Mně je to dvě“ zkonstatovala prodavačka a opět za hodnou chvíli otevřela robotickou pokladní a vytáhla zaseknutou padesátikorunu.
Přiznávám, jsem slaboch. Měla jsem v tu chvíli odejít se svými penězi a nechat tam nákup za 43,- Kč.
Neudělala jsem to.
Ale příště už budu připravena. Když Albertu je to dvě, mě tam už dlouho neuvidí.
Přidám jednu zkušenost od nezávislého pozorovatele u jiného Alberta (převzato tak, jak autor příspěvku napsal na FB - Odposlechnuto v Praze):
Před chvílí u karlínskýho Alberta - epická věc:
tři zaměstnanci tam každej den postávají a vyhulujou - takovej týpek, asi skladník... a dvě pokladní
nějakej pán tam šel okolo a řekl jim něco jako že tohle je ostuda a že by se měli stydět
skladník: "hled si svýho, ####"
ten kolemjdoucí se zeptal jedné té pokladní "vy jste vedoucí prodejny, že?"
ona: "mm-hmm"
a kolemjdoucí jim řekl "tak si oba sbalte věci a vypadněte, dávám vám výpověd"
a té třetí řekl "típni ten vajgl a běž něco dělat" ... on to byl fakt nějakej jejich nadřízenej.
