Včera jsem si přečetla sloupek jedné novinářky ohledně Babyboxu. Musím říct, že mě nadzvedl ze židle. Bohužel je časté, že novináři píší o něčem, co sami nemohou pochopit, protože je právě tato situace mine. V tomto případě si autorka může gratulovat. Měla štěstí, tohle opravdu už nezažije. Svůj "rodný list" v sloupku uvádí.
Sloupek byl o odložených dětech v Babyboxech.
Je přirozené, že každý člověk má nějaký názor na ožehavé téma. Ať se jedná o politiku, ekonomiku nebo to nejbližší – děti.
Nejprve mě překvapila informace, že zakladatel Babyboxů pan Ludvík Hess sděloval s radostí, že mají sté dítě v Babyboxu. Pamatuji si, že jsem četla i slyšela v médiích, že právě tento pán vyslovil politování s tímto faktem (viz zde).
Následně jsem se dočetla, proč jsou Babyboxy špatně.
Špatně jsou proto, že tyto děti nebudou mít informace o svých genetických předcích a zjednodušeně řečeno, nebudou vědět na co jednou umřou. Dále, že žena která dítě porodila, nebyla ochotna věnovat blbých 10 minut při jednání na úřadech, aby ho oficiálně předala státu a nahlásila své osobní údaje.
Nechci to nijak znevažovat, ale myslím si, že více než znát svou genetiku, je pro takové dítě důležitější obyčejný život s milujícími rodiči.
Pokud se dítě narodí ženě, která ví, že není schopna se o něho z různých důvodu postarat, má několik variant jak to řešit. Mohla by totiž také zvolit zcela jinou variantu. Například odložení dítěte v lese (to v tom lepším případě).
Ta nejlepší pro nechtěné dítě je, z mého pohledu, právě Babybox.
Dítě bude předáno ihned do lékařské péče a následně do rodiny, která nemá tolik štěstí na dítě vlastní. Přesto natolik po dítěti touží, i přes všechny administrativní, psychologické a jiné překážky, že jsou ochotni a schopni dát lásku dítěti cizímu. Dítě nebude vláčeno minimálně několik týdnů po ústavech, protože bude právně zcela volné. V případě předání úřadům je situace naprosto odlišná.
Myslím si, že Babyboxy jako takové nejsou špatně. Ne pro jejich dočasné obyvatele, děti.
Babyboxy jsou špatně pro naše dospělé svědomí. Pro pocit, že my bychom to nikdy neudělali a proč ty ženy nejsou schopny dát těmto dětem alespoň 10 minut svého života.
Myslím si, že odhodláním odnést dítě do babyboxu jim darovaly více než 10 minut. Darovaly jim budoucí milující rodinu a život, který třeba právě tyto ženy nikdy neprožily a nevidí žádnou naději.
Měli bychom mít na zřeteli, že lidské osudy jsou různé a adoptivní rodiče si s otázkou dětí „proč jsem jiná/jiný než rodiče“ dokáží poradit.
Často si však s takovou otázkou nedokáže poradit okolí a společnost. To je to, co těmto dětem může a také ubližuje.
