Soužití s kočkou člověka navždy poznamená, zvlášť když musela odejít ze světa dříve než měla.
Tři nádherné roky tu byla s ní. Tři roky jí těšila svou přítomností. Slečna kočka. Pro Karolínu byla největší přítelkyní, znala všechny její smutky i radosti. Kočičí přítelkyně byla obeznámena s každičkým tajemstvím, které teenagerka prožívala. Zažily spolu dvě velká stěhování z města na vesnici a zase zpět do města. Byla u toho, když z porodnice přivezli malou sestřičku. Dívka s kočkou probírala všechno, trable s rodiči, první lásky i přechod na střední školu. Byla jejím rádcem, důvěrníkem a někdy i ochráncem. Karolína jí to oplácela svou láskou a péčí. Pouto mezi nimi bylo nepřehlédnutelné.
Čtyřnohá holka pomohla té dvojnohé s každodenním životem. Naučila ji nebát se tmy, ale především Karolínce dala pocit bezpečí a možnost někomu bezmezně důvěřovat. Díky kočce se dívka naučila, co znamená o někoho se starat, mít za někoho zodpovědnost. Spávaly spolu na veliké posteli s nebesy. Spolu se probouzely, spolu chodily spát. Každičký den.
Pak přišla nemoc, která všechno změnila. Karolína si na konci prázdnin všimla malé krvavé bouličky na kočičí tlapce. Veterinář ránu zalepil a vše se zdálo být v pořádku. Boule však rostla přes veškerou léčbu dál. Krevní testy odhalily tumor. Veterinář se proto rozhodl pro amputaci tlapky. Na operaci už nedošlo. Kočička přestala žrát, hubla, den ze dne chřadla. Když jí Karolína našla bouli i na druhé tlapce, musela udělat nejtěžší rozhodnutí ve svém životě. Díky veterinářově pochopení proběhlo bolestné rozloučení Karolínky a její kočičí kamarádky v tichu domova. Poslední vzácné okamžiky spolu prožily na posteli, o kterou se každou noc dělily. Karolína svou věrnou kamarádku neopustila ani na její poslední cestě. Statečně ji doprovodila až k okamžiku, kdy vydechla naposledy.
Kočičí holka už s Karolínkou na posteli nespí. Ona jí však má ve svém srdci a tam zůstane už napořád.
