Těsně po tom, co mě napadlo začat psát toto, otiskl se mi na nohu hlavní titulek z novin. Co jsem prováděla si s dovolením nechám jenom sama pro sebe.
Dnes jsem si musela položit otázku: "Co je lepší?" Já to dobře vím, ale někdy je to hodně těžké udělat právě to, co bychom měli a uděláme to, co je jednodušší, příjemnější a co míň bolí. Hlavně když to volání některých žádostivých vypadá tak, že nesnese odkladu.
Včera byl pátek a já jsem byla tak unavená. V pátek jsem vždycky jsem unavená. Hlavně když pracuji v továrně na sny. Splníme všechno, co si kdo přeje. Dobře vím, že ta práce není pro mě, ale jsem tam z nějakého důvodu a setrvám, do té doby, než se ten důvod naplní. Občas říkám, že čekám. A já doufám, že nakonec nebudu říkat, že čekám na nic.
Když jsem unavená, tak jsem také pěkně protivná. Na všechny. A nejlepší je se mi vyhnout. Navíc je to asi tak týden, co jsem se rozhodna vystoupit z vlaku, ve kterém už nějakou dobu jedu.
Musím se k něčemu přiznat. Docela dost mě pohltila dnešní moderní virtuální doba, ale já už nechci jet dál. Chci si užívat života trochu jinak než tím, že budu sedět u počítače a čekat, až se něco stane. Chci se zase zajímat o spoustu jiných dalších zajímavých věcí, tak jako dřív, když mi počítač vůbec nic neříkal. Chci přestat ztrácet drahocenný čas, který jenom tak teče mezi prsty.
Jsem připravena udělat spoustu změn. Velkých změn. Vím, že to bude bolet, ale život není statický a vyhrávají jenom ti, kteří se přizpůsobí. Všemu. To už teď vím. Vždycky jsem si přála být volná, cítit se volně a dělat si, co chci. To teď je. Můžu cokoliv. Je to ale mnohem těžší, než žit v zajetých kolejích, řídit se podle kulturních zvyklostí, a lpět na rituálech, které nám dávají sílu přežít. Vždycky bylo a je jednodušší se přemoct a udělat něco, co musím, než vyzkoušet něco nového, nejistého, riskovat a potom získat a nebo ztratit.
Vím, že právě teď nastal ten čas, kdy jsem připravena udělat další krůček. Ještě nevím, co tu bude, ale strašně se na to těším a vím, že mi to přinese kýžený výsledek, protože chci.
Jsem zase dost silná. Jsem zpátky.
Ráda bych napsala, že na to, aby se člověku vrátila chuť žít a užívat si po svém někdy stačí se s někým vyspat. Ale... Opravdu to stačí?
