Sexistické prasátko

Sexistické výjevy v médiích mají nebývalý ohlas. Nemůžeme se ale zlobit na jejich tvůrce nebo na modelky, které se tomuto „umění“ podvolily. Na jediného, na koho se můžeme zlobit, jsme my sami, protože na to letíme, zíráme, vyvolává to v nás opovržení nebo se nám to líbí. Ať si to chceme přiznat nebo ne, to je právě účelem těchto sexistických výtvorů: vzbudit pozornost, zaujmout a jestli to bude negativní, nebo pozitivní, na tom zase tak nezáleží. Mluví se o tom, vyhrává to ceny v soutěžích o největší prasečinku, milujeme to a nebo nenávidíme.

Že se lidé chovají jako prasata, není proto, že jim to nikdo nezakazuje. V muslimských zemích jim to zakazují a i přesto se tak chovají. Jenomže se o tom nemluví. Chlapi žijící v Iránu milují úplně stejně ženské poprsí, úplně stejně střídají ženy, úplně stejně dělají sex bez lásky, podvádějí své stálé partnerky. Podobně se tam chovají i některé ženy. I když je to zakázané. I když se snaží, aby to nikdo neviděl a zavírají před tím oči, děje se to. Pije se tam alkohol a lidé řídí opilí, stejně jako tady. Ale v médiích se na nahou ženu nemůžou podívat. Dvojice se na ulici nesmí políbit ani držet za ruce. A i když to vypadá, že si tak váží ženy, naoko se nechovají sexisticky, všechno je navenek v pořádku, důležité je to, jak se chovají, když je nikdo nevidí, to co si myslí a čemu věří. Stejně jako tady žijí prasata i tam žijí slušní lidé.

Je na každém z nás, jak se budeme chovat a jaké hranice si nastavíme ve své hlavě, co nám přijde ještě morální a co už neetické. Větší svoboda, kterou jsme dostali, je riziko, které musíme brát se všemi pro i proti. Hranice kam až zajít jsou v dnešní uvolněné společnosti poněkud rozmazané. To, z čeho někomu málem vypadnou oči z důlků, druhý bere jako normální. Snad nevýhoda této sexuální svobody je v tom, že ty hranice normálnosti se posouvají čím dál tím víc, protože udělat si na některé věci správný názor, není jednoduché.

Možná lidé začnou více toužit po nereálných situacích, protože přece to viděli někde na obrázku. V naší společností zatím ještě žije hodně lidí, jejichž sexuální výchova, nebo spíše nevýchova je hodně pokřivená a odsuzují něco, co vidí, nelíbí se jim, považují to za nemorální, zavírají před tím oči nebo neví, co si o tom myslet.

Kdo nám řekne co je správné? To nám bohužel neřekne nikdo. Ale pokud nedostaneme dostatek nezávislých informací, abychom si mohli udělat na věc svůj názor, tak i nadále budeme zírat na slečny válející se na autech, polehávající v parku, plazící se před muži beze jména a myslet si, že je to normální.

Chro chro