„Ty musíš být vždycky něco extra, že?“ Tak tuhle větu jsem slyšela milionkrát. Vždy jsem si přála být normální. Nešlapat holčičkám ve školce na paty, když jsme byli na procházce a ostatní si to cupitali mini krůčky přede mnou, jíst to maso, milovat domácí práce, najít si průměrného muže, najít si normální práci, být jako ta Barbie, co zamrká a chlapi jí leží u nohou.
Ono to ke mně, ale tak trochu nejde. Většinu času mi říkali, že jsem drzá, že mě nikdy nikdo nebude mít rád. Co mě ale dostalo, byla slova jednoho chlapa, který mi řekl, že jsem lehce androgenní typ a že si mám ty chlupy na rukách raději oholit. Pánové, až si začnete trhat chlupy na zádech, začnu si škubat i ty svoje na rukách.Jako malé dítko jsem se o velikonocích odmítala nechat mlátit od kluků, odmítala jsem umývat nádobí jenom proto, že jsem holka. A pak mi to došlo. Jsem normální feministka. A když někdo se stejnými názory, jako mám já, řekne větu začínající slovy: Ne že bych byla feministka, ale.... a následuje obyčejný feministický názor, tak si říkám, co je na tom, když si myslí, že ženy nejsou o nic horší než muži. Co je špatného na tom, být feministka? Feminismus je přece o rovnoprávnosti mužů a žen. Existují rozdíly mezi muži a ženami. Ale existují i rozdíly mezi mužem a mužem a ženou a ženou a je důležité chápat lidi individuálně a nepředpokládat, že je někdo takový či makový, jenom proto, že je muž, nebo proto, že je žena. To, že umím vyměnit stěrače u auta, nebo opravit pant u skříně, ze mě nedělá míň ženu a že chlap nebere přibití hřebíku v domácnosti za svoji povinnost z něho nedělá méně muže. Proč by si práce v domácnosti nemohli rozdělit podle toho, jak jim to vyhovuje? Proč by žena měla vařit, když to nesnáší, jenom proto, že je žena? Proč by nemohl vařit její partner, když ho to baví?Samozřejmě že s touto společností se něco děje. Jako kdyby se ženy stávaly více muži a muži tak trochu ženštili. Ale když si dívka na ulici v klidu odflusne, tak to už je i na mě moc. Kluci si barví vlasy, natírají se pleťovými krémy, chodí na kosmetiku, víc se o sebe starají. Ale zase, jsou takový a jsou i jiní, kteří smrdí i z fotky. Dnes najít opravdového muže se vším všudy už je tak trochu problém. Některé z nás hledáme partnery, kteří by dělali to, co chceme. Ale to opravdový chlap nedělá. Protože, jakmile začne poslouchat na slovo, udělá to, nebo to, zaběhne tam nebo tam, splní každý náš příkaz, pak je to oddaný pes a ne správný chlap. Nemá svůj vlastní názor ani svou vůli, pouze plní rozkazy. Nevzdoruje, k smrti nás nudí a není důvod si ho ponechávat pro časy další, i když se chudák tak snažil.Naše babičky a dědečkové to měli jednodušší. Všechno bylo předem dáno, jak to být musí a nebyl prostor pro kompromis. Ale dnes je tolik možností, že se musíme naučit přizpůsobovat situaci, logicky uvažovat a netrvat na zažitých pravidlech, jenom proto, že dřív to tak fungovalo. Co fungovalo dřív, dnes už nemusí. Každý si přece můžeme žít, tak jak chceme a co vyhovuje nám. Nědělat věci tak jenom proto, že to před námi někdo moudrý tak vymyslel. Je to jenom na nás, jak si to uděláme.
