Ber ho, holka! (6)

„Vy o mně budete někomu vykládat, s jakým mamlasem jste se bavila?“ řekl mi. Dala jsem se do hlasitého smíchu. „Nebudu, koho by to zajímalo,“ a v duchu jsem si myslela: „Chlape, ty jsi matroš!“

Ten jeho úsměv mi byl hned podezřelý. Dnes se na mě usmál už druhý chlap. Ten první se ale smál proto, že jsem si u něho koupila sluchátka. Mělo mi to být hned jasné, že ten smích není jenom tak. Ze všeho nejvíc je všude okolo kyselých pr.elí. Pro nic za nic se na Vás dnes neusměje už nikdo. Vytrhli mě z myšlenek. Oba. Ten první mě zaujal, protože se usmál a ten druhý, protože měl obrovskou bouli u pravého oka. A samozřejmě mé pozornosti kromě něho nemohly uniknout ty dvě berle a jak starostlivě vedl ten muž toho starce s tou boulí a s těma bolavýma nohama. Posadil ho na vedlejší lavičku a odešel. Vyndala jsem si z jednoho ucha sluchátko a potom ještě to druhé. Druhý muž sundal něco z černé tabule a odešel. Zírala jsem s otevřenou pusou. Posadil toho pána na lavičku vedle a zmizel. „Můžu si k Vám přisednout?“ Zvolala na mě ta boule.

Málem mi zaskočilo jablko, které jsem zrovna chroustala. Naposledy si ke mně v prázdném vlaku přisedl jeden chlap, který jel úplně jinam než já a i přesto jsem se ho nemohla zbavit. A i když byl po noční, tak se mnou strávil celý den v práci a vykládal mi blbosti.

Vedle bylo plno prázdných laviček… Měl hezké oči. S úsměvem jsem mu řekla, že klidně. Dost zapáchal, ale odsunula jsem se až po té, co se ke mně začal podezřele naklánět. Řekla jsem mu, ať na mě nešahá. Byl ožralý, zarostený, měl kšiltovku a batoh a jeden zub. Pod nosem měl krvavou šmouhu. Vypadal jako bezdomovec. Ptal se, co to studuji. Řekla jsem, že nic a zaklapla jsem své poznámky, tohle se zdálo být zajímavější.

Druhý chlap na mě z dálky volal: „Sorry.“ Boule se chtěla tulit. Znovu jsem mu řekla, že jestli se mě dotkne, tak mu dám facku. Vykulil na mě ty svoje modré očiska a cosi si mumlal, tak jak to opilci dělávají.

„Vy jste bezdomovec?“

Chrchlal jako kdyby měl tuberu. „Né, já mám chatu.“

„A trošku jste bumbal, co?“

„Trošku.“

„Jste ženatý?“ Opravdu nevypadal jako sen všech žen na zemi.

„Nejsem. První jsem si užíval, pak jsem si řekl, že bych se už mohl oženit a potom jsem si řekl, že to už nemá smysl.“

„A proč pijete?“

Chrchlal jaksi dlouho, než ze sebe vychrchlal, že má zkur..ný život a co má jako dělat?

Já nevím proč, ale na mysli vy vytanuli všichni nezadaní třicátníci v mém okolí, kteří se snaží urvat to, co se dá, aby dokázali, že život není zkur..ný. Všichni ti, kteří když se jich zeptáte, co dělájí, tak Vám vždycky odpoví, že nic a že se nudí.

Byl to přesně ten typ chlapa, který ve třicíti fňuká, že život nestojí za nic. Nedělá nic, aby to tak nebylo a jenom fňuká, chlastá a říká: „A co mám jiného dělat, když je život na ho.no.

Řekla jsem mu, že je spousta nešťastných lidi, ale na některých to je vidět a na některých ne. „Ale na Vás to jde vidět.“ Řekla jsem mu to hned po té, co okolo přešel playboy s úšklebkem a s tím pohledem na tohohle zanedbaného muže. Bylo na něm vidět opovržení nad mužem na okraji společnosti.

K tomu stát se bezdomovcem vede jednoduchá cesta. Stačí být nešťastný. Začít pít, není cesta, která vede ke štěstí. První je člověk nešťastný, tak chlastá. Chlastá protože je nešťastný a je nešťastný, protože chlastá. To, že život je i o něčem jiném, než o chlastu ho ale nepřesvědčíte.

Jedině… Začal se posunovat na té lavičce ke mně blíž a blíž. Za nehtama měl špínu, jako kdyby vážně okopával zahradu u té své chaty. Kalhoty mu neseděly a košile i s bundou vypadaly tak, že si jejich majitel myslí, že jsou na jedno použití. Onosit do úplného smradu a vyhodit.

Ale zase tak nešťastně nevypadal. Na vých 62 let vypadal zachovale. Neměl ani moc vrásek. Za to, že je troska, si mohl sám. Začal se ke mně nahýbat a prý jestli bych si s ním nechtěla zašpásovat. Řekla jsem mu, že jestli na mě šáhne, tak odejdu a nebudu si tu s ním už povídat. Odsunula jsem se na druhý konec lavky. „Vy uřčitě chcete. Vy si to rozmyslíte!“

Kdyby byl o třicet let mladší, nedalo by se mu odolat. Ale vážně… Nebyl to agresivní, nespolečenský dědoušek. Tipovala bych si, že jenom kapinku bumbal, nic víc. A to jsem včera odmítla schůzku s jedním dokonalým chlapem, který nepije a nekouří. Říkal mi: „Abys nepřebrala.“ Byl hezký, ale kdybych měla jít na skleničku s každým, kdo si o to řekne, byla bych to já, kdo s boulí u oka vymetá putyky za bílého dne, vysedává na lavce a obtěžuje o 40 roků mladší chlapy.

Říkal mi, že jsem netykavka. Abych měla klid, ptala jsem se ho, jak si vaří, když nemá ani elektřinu ani vodu. Nahnul se ke mně víc než předtím, chystal se mě plácnout a řekl: „Já tě…“ a začal chrchlat jako kdyby to mělo pokračovat, ale na to jsem už nečekala a urychleně jsem se zvedla a šla jsem směrem k jeho domovu.