Teorie suchého listu - psí podzim
Teorie suchého listu
Ležel na zemi a tvářil se tak nějak zvláštně bezmocně. Možná za to zdání křehkosti mohl zasychající otisk podrážky, kdo ví?
„Co zíráš?“, zeptal se neuctivě. „Nikdy jsi neviděla suchej list?“
Zahořkl, napadlo mě. Je naštvanej že zežloutl, vítr ho ukroutil z větve a teď tady leží pod stromem na chodníku a neodvratně schne.
„Pořád vypadáš docela hezky,“ pokusila jsem se o lichotku. Začernalé okraje listu plné malých dírek se už sice začínaly drolit, ale byl docela esteticky pokroucený. Mám takové zvláštní, neobvyklé, staré a trochu tajemné věci ráda. Navíc byl docela zajímavě cítit, lehce nahořklou směsí vůně hlíny a tlení.
„Nesnaž se,“ zabručel, ale znělo to mnohem přívětivěji. Chladný podzimní vítr ho surově nadzvedl a odsunul do trávníku vedle cesty. Bude mu tam příjemněji, pomyslela jsem si. Jestli se mu tedy podaří udržet se na místě.
„Fičí,“ řekla jsem vstřícně. Nereagoval. Definitivně si mě přestal všímat. Dubovej list, co můžu čekat. Dubové listy jsou hrozní paličáci. Nebo za to neurvalé chování může nastupující zima? Vždyť jak dosedl na zem, všechno jeho nastřádané teplo se dotklo ledového povrchu chodníku. Ano, to musí být ono. Druhý zákon termodynamiky pořád platí! Pousmála jsem se. Stykem horkého se studeným přece narůstá entropie, protože dochází k degradaci energií. Kvalita se rychle snižuje, jak jinak.
Foukla jsem na něj, abych mu dodala trošku tepla. „Nech si to,“ zavrčel podrážděně. „Kdo je na tebe zvědavej! Vypadni!“
Je to nevděčník, řekla jsem si. Ať si teda trhne. Zvedla jsem hlavu a chvíli pozorovala psy, pobíhající na druhé straně parku. Samí tajtrlíci s klackama v hubě. Znechuceně jsem se otočila zpátky k listu. Už tu nebyl, vítr ho asi vzal a smetl bůhví kam. Dobře mu tak.
Zabořila jsem nohy do kupky navátého listí a s rozkoší se v něm začvachtala. Dnes mám štěstí, technický ještě nedorazily. Doufám, že se budou ještě pár dnů flákat. Z listí táhl chlad a pach dušičkových hrobů. Leželo tu chaoticky bez jakéhokoli uspořádání, lípa na dubu, bříza mezi kuličkami pamelníku, psí víno, mezi tím vším sem tam nějaká uschlá kytka. Teorie chaosu, dokonalá dezorganizace systému. To je entropie v praxi, libovala jsem si, míra neuspořádanosti systému uložení spadlých listů. Miluju chaos. Celý můj život, ačkoli by měl být poskládaný a dokonale uložený v denním režimu, je plný nepředvídatelných událostí vyúsťujících v neorganizovaných úletech mých nejbližších. Většinou to svádějí na mě, nevděčníci.
„Elzo!“
To se dalo očekávat. Nikdy mi nenechá chvilku k přemýšlení. Kam furt spěchá?
„Elzo! Tak hni se, sakra!“ Prudké trhnutí vodítkem. Nesnáším to. Nemá špetku slušného vychování.
„Matka, vole,“ slyším. „Nedala si to vymluvit.“ Znovu škubne za šňůru. Ignorant. Z fyziky nosí za čtyři, co teda čekat, od někoho takovýho?
„Zas se zasekla u ňákýho smradu. Baseti.“ Zní to opovržlivě. Toužím ho kousnout, ale je mi jasné, že tohle nejde. Na rozdíl od něho já, mám vychování.
„Matka, ty vole,“ opakuje. „Nedala si říct. Přitom každej ví, že baseti jsou ty nejblbější psi, vole.“ Hluboký povzdech. Nesnáším ho, pitomce.
„A já to teď musím venčit.“ Teatrálně otočí oči v sloup. Přemýšlím, co by následovalo, kdybych mu otiskla čelisti na ten jeho tučný líný zadek.
„Elzo!,“ zařve jako debil. „Hni se!“ Nesmyslně rve za vodítko. Je to trouba. Zapřu se nohama o chodník. Nehnu se ani o píď. Naser si.
„Dělej, ty líná čubo,“ řve celý zpocený. „Začuchá se u každýho hovna, panebože, tohle mi naši nadělili za trest, proč si s tím nechodí sama, kráva…“ Tím myslí vlastní matku. Škoda energie, entropie stejně pomalu zvítězí, je jasně vidět, jak se celý řád stvoření pomalu propadá do neodvratného vířícího chaosu. Možná by se to dalo nazvat teorií suchého listu, napadá mě ještě. Už aby to bylo, pomyslím si, než otráveně zvednu zadek a podvolím se vodítku. Konečně by ve vesmíru zavládla pořádná sranda.
Ludmila Svozilová
Koridor
Jmenuje se Patricie. Během jediného dne přišla o práci i o bydlení a ocitla se na ulici. K tomu má tajemství – cosi, co sama nedokáže definovat ani vylovit z paměti.
Ludmila Svozilová
Možná přijede i PPL
„Jestlipak věříš na Ježíška?“ zeptal se ten studený hlas. „Asi bys měla, protože se už brzo potkáte.“ Čerňák pro všechny, co se rádi bojí, nebo by si po vánočním doručovacím martyriu potřebovali alespoň malinko zchladit žáhu.
Ludmila Svozilová
Lucie se neholí
Aneb lehce nemravné vzpomínky neznámého cestujícího. Ať si to, prosím, Lucie neberou osobně. Je to jen takové ohlédnutí za ztraceným létem.
Ludmila Svozilová
Jablečný čaj
Pomalu otočila plecháček dnem vzhůru. Zbytek jeho obsahu zmizel pod noži bruslí, připadalo jí, že provrtal dírku v ledu a prosákl až hluboko ke dnu; a tam dole se cosi zvolna otočilo, aby ho lačně vypilo. „Teď umřu?“ zeptala se.
Ludmila Svozilová
Sběračka kostí a Belialovi psi
Alžběta Pírková opouští šumavské Sudety a stěhuje se do Litoměřic. Právě tady, v městském podzemí a malebných kopcích Českého středohoří, bude muset svést osudovou bitvu nejen s Belialovými psy, ale i se samotným Knížetem temnot.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
ANALÝZA: Terorismus se vyplácí, vzkázali Palestincům. Gesto ve špatnou dobu
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Je to vzácnost, když Izraelci od rána vědí, co je ten den čeká. Ve středu to tak bylo. Od rána byly...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Rozhodněte o vítězi ankety Bloger roku 2023, hlasujte do konce května
Anketa Bloger roku 2023 je ve finále a o vítězi se rozhodne do konce května. Právě do posledního...
Na Mallorce se zřítila restaurace. Nejméně čtyři lidé zemřeli, desítky zraněných
Po pádu části budovy přímořské restaurace ve městě Palma na španělském ostrově Mallorca večer...
- Počet článků 123
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 815x
Pořád ještě mě to hodně baví. Tohle mám zatím za sebou:
Hledá se autor bestselleru 2015 (nakl. Fragment), Černá série (Pusinky), po povídce též v 6. a 7. antologii českého hororu, 3. a 4. českém thrilleru (Ladislav Kocka), Hřbitov bílých králíčků (21 povídek, Viking), mysteriózní román s nádechem hororu Sběračka kostí (Krigl), Achernar, horor, lehce šmrncnutý mystikou a fantasy a hororová thrillerová duologie Zemři, Kaine: Svatyně a Zemři, Kaine: Stín (všechny Golden Dog). Kratší povídku sem tam potkáte i v nějakém tom sborníku. Kolem stovky dalších dokončených příběhů a dva mysteriózní romány zatím čekají na svého nakladatele.