Koridor
Psychopat, který jí už několik měsíců šlape na paty a zanechává pro ni vzkazy na stránkách vytržených z Miltonova Ztraceného ráje, přitvrzuje. Zůstávají za ním mrtví –, všichni, které mladá žena v posledních dnech potkala a svěřila se jim. Hlavně proto se rozhodne využít lehce podezřelou pracovní nabídku. Achernar s.r.o. je sice firma bez zápisu v obchodním rejstříku, nemá ani stránky a nabízí až příliš velké peníze, ale Patricie bláhově doufá, že se v rámci slibované půlroční stáže ztratí brutálnímu slídilovi z dohledu. Na slíbeném odlehlém místě nachází děsivě odlidštěný svět, zbavený lásky, přátelství, jakýchkoli vztahů i posledních zbytků naděje na návrat. Místo, odkud člověka vysvobodí jen smrt.
Ukázka z připravovaného románu, určeného milovníkům mysteriózních a hororových příběhů.
?
„Opustila jste svůj koridor. Jste schopna mi vysvětlit proč?“ Acamar seděla za pultíkem před kukaní a nalakovanými nehty poklepávala na jeho matně šedou desku. Můj diář, lehce pochroumaný od střetu s dronem, ležel, rozevřený hřbetem nahoru, několik centimetrů od její levé ruky.
„Spletla jsem se. Musela jsem se přehlédnout.“
Zaslechla jsem, jak si Bachařka za mými zády podrážděně odfrkla.
„Spletla jste se. Jistě. Takže vám vůbec nedošlo, že se pohybujete chodbou pod úrovní terénu.“
„Ne,“ řekla jsem klidně.
„A už vůbec jste nezaregistrovala, že ničíte jeden z našich dronů. Tímhle.“ Zavřela diář a práskla jím přede mnou o stůl. Hlas měla ledově klidný. Slyšela jsem, jak Můra s Bachařkou udělaly krok směrem ke mně. Měla jsem teď každou z jedné strany.
„Co provedla Denisa,“ zeptala jsem se, „že musela umřít?“
„Bavíme se o vás,“ odsekla studeně. „To vy mi tady lžete do očí. To vy nerespektujete pravidla. Co jste si myslela, že najdete?“
Nejspíš nečekala odpověď. Byla si jistá, že jsem podělaná strachy. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se zeptala: „Co to bylo za ženy, tam dole? Jedna mi byla hodně povědomá.“
„Jaká žena,“ sykla. „Jak vypadala?“
„Blondýnka.“ Musela jsem se chytit stolku. Neomdlím. „Drobná a štíhlá. Jmenuje se Marika. Proč je tady zavřená i ona?“
„Neznám všechny zaměstnance,“ řekla medově Acamar. „Ale jestli vám na tom tak záleží, vrátíme se tam spolu. Ukážete mi ji.“
„Ne,“ pípla jsem roztřeseně. „To není třeba. Určitě jsem se spletla! Nejspíš si byly jen hodně podobné.“
„Vstaňte,“ mávla rukou pohybem, co nepřipouštěl žádnou další diskuzi. „Půjdete přede mnou. „Následujte naše milé dámy.“ Viděla jsem, jak se Bachařka zavrtěla. Řevnivost mezi nimi a Acamar narůstala geometrickou řadou. Acamar byla nejen hezká mladá žena, ale byla i daleko inteligentnější a hierarchicky jistě seděla na mnohem vyšší příčce než harpyje. Kdyby nic jiného, jen barva jejího obleku a náramku hovořila za vše. Byly jí podřízené a těžce to nesly. Kdyby mohly, a to mi bylo zcela jasné, někde za rohem by jí s chutí zakroutily krkem. Nepochybovala jsem, že právě tohle je věc, která je na jejich práci uspokojuje nejvíc. Týrat. Zabíjet. Acamar to ví. Nikdy si je nenechá jít v zádech.
?
Stály jsme na lávce nad prosklenou stěnou. „Patricie?“ vyzvala mě Acamar. „Která z těch dívek je ta vaše Marika?“
„Nevidím ji,“ hlesla jsem. „Není tady.“
„No tak,“ utrousila výsměšně Můra a posunula se ke mně blíž. Bledé světlo ozařovalo její svalnatou, skoro chlapskou figuru. „Že by tak najednou zmizela?“ Napřáhla ke mě zaťatou pěst. Paralyzovaně jsem hleděla na zbytky rozpitého tetování. Měla pokérované i hřbety rukou, včetně prstů. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči.
Spokojeně se zacenila. Odvrátila jsem tvář a předstírala, že ji nevnímám. Zírala jsem do tmy a teprve teď mi došlo, že se v ní cosi hýbe. Ne na lávce jako my, ani vzadu v tubusu. Na první pohled to připomínalo nezřetelnou siluetu velkého ptáka, uvězněného pod stropní klenbou. Ale tohle je…, přece… Strnula jsem. Několik metrů nad námi, uprostřed prázdného prostoru, visela nad stokou žena. Na okamžik mi připadalo, že s rozpaženýma rukama uvízla ve vzduchu. Pak se zalesklo sklo. Žena nepatrně pohnula zápěstím. Z polotmy svítil na kost vyzáblý obličej a černé jámy očí. Lehce se zhoupla, jako by ji pootočil průvan. Ledová hrůza mi skoro podrazila nohy.
„Kam se máš dívat?“ Můra mi přitiskla klouby na tvář a otočila ji směrem dolů. Vrátila jsem se pohledem mezi dívky v černém. Hledala jsem záblesk světlých vlasů, drobný špičatý obličejík. Krysička, říkávala jsem jí. Člověk nikdy netušil, kdy se zahryzne. Nepochybovala jsem, že to byla ona. Viděla jsem ji. Chodila mezi ostatními ženami. Dívala se na mě a gestikulovala. Měla strach. Teď byla pryč.
„Není tam,“ řekla jsem potichu. „Musela jsem se splést. Ty zářivky… strašně matou.“
Všimla jsem si, že Bachařka se odněkud vrací. Vůbec jsem si jejího odchodu nevšimla. Vedla s sebou obtloustlou starší ženu, celou v černém. Stejně odporný exemplář, jako slečna Keid. Vyžraná chlupatá ponrava. Byla ostříhaná na ježka a výrazně páchla potem. S Bachařkou od sebe udržovaly bezpečnou vzdálenost a navzájem se kontrolovaly ostražitými pohledy. Mezi harpyjemi z oddělených koridorů asi zrovna přátelské vztahy nepanují.
„Vedoucí černého koridoru,“ objasnila mi příchod té ženské Acamar. Jméno mi nesdělila. „Popište jí to děvče. Jak vypadá?“
„Blondýnka,“ vypravila jsem ze sebe. „Hodně světlá. Vlnité vlasy na ramena.“
„To je všechno?“
„Drobná a štíhlá. Modré oči. Špičatý obličej.“
„Podobnou zaměstnankyni,“ řekla ta ženská. „Jsme tu neměli.“ Dívala se mimo mě, na Můru za mými zády. „Žádná taková tu nikdy nepracovala.“ Cynicky se ušklíbla. Bachařka kdesi vzadu potěšeně zamručela. Zvláštní, jak sdílené zlo nepřátele sbližuje.
„Spokojená?“ zeptala se mě Acamar. Neušel mi jedovatý tón jejího hlasu. Určité zadostiučinění. Nemůžu na tebe sáhnout, říkal. Aspoň zatím. Ale přesto si tě vychutnám. Točila se mi hlava. Zapotácela jsem se.
„Jdeme,“ postrčila mě. „A dívejte se, kam šlapete.“
Kousla jsem se do jazyka, abych nevykřikla. Ve vodě pod mříží se otáčelo cosi jako bílá ruka; několikrát se převrátila, drkla o sklo zkroucenými prsty a zmizela mezi ostatním odpadem. Chumáč zářivě plavých vlasů, namotaný na spodek mříže. Nevěřícně jsem na něj zírala, než ho proud strhl s sebou.
„Neopouštějte svůj koridor,“ řekla Acamar. „Hlídejte si to. Ve vlastním zájmu.“
Ludmila Svozilová
Možná přijede i PPL
„Jestlipak věříš na Ježíška?“ zeptal se ten studený hlas. „Asi bys měla, protože se už brzo potkáte.“ Čerňák pro všechny, co se rádi bojí, nebo by si po vánočním doručovacím martyriu potřebovali alespoň malinko zchladit žáhu.
Ludmila Svozilová
Lucie se neholí
Aneb lehce nemravné vzpomínky neznámého cestujícího. Ať si to, prosím, Lucie neberou osobně. Je to jen takové ohlédnutí za ztraceným létem.
Ludmila Svozilová
Jablečný čaj
Pomalu otočila plecháček dnem vzhůru. Zbytek jeho obsahu zmizel pod noži bruslí, připadalo jí, že provrtal dírku v ledu a prosákl až hluboko ke dnu; a tam dole se cosi zvolna otočilo, aby ho lačně vypilo. „Teď umřu?“ zeptala se.
Ludmila Svozilová
Sběračka kostí a Belialovi psi
Alžběta Pírková opouští šumavské Sudety a stěhuje se do Litoměřic. Právě tady, v městském podzemí a malebných kopcích Českého středohoří, bude muset svést osudovou bitvu nejen s Belialovými psy, ale i se samotným Knížetem temnot.
Ludmila Svozilová
Sklep
Rex stál zády k domu. Mručení, které vycházelo zpoza jeho vyceněných zubů, se Antonínovi ani trochu nezamlouvalo. „Rexíčku,“ zachraptěl. Strach mu svazoval nohy. „Pojď, potvůrko. Dostaneš buřtík."
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Oscarový příběh míří na jeviště. Nová Spirála odstartovala třetí sezonu
Komerční sdělení Třetí sezona Nové Spirály nabídne českou premiéru divadelního Předčítače, návrat Madisonských...
Na Liberecku zemřela chodkyně, na přechodu ji srazilo osobní vozidlo
V Hejnicích na Liberecku zemřela chodkyně po střetu s osobním autem. K tragické nehodě došlo v...
„Sama nevím, proč jsou tak úspěšné.“ Zpěvačka promluvila o milionech zhlédnutí
Z kanceláře až k milionům dětských posluchačů. Michaela Růžičková, která o sobě mluví zásadně jako...
Lesy ČR vypsaly tendr na nové sídlo za téměř dvě miliardy, stavba má začít zjara
Státní podnik Lesy České republiky (LČR) vypsal soutěž na generálního dodavatele stavby nového...
- Počet článků 122
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 821x
Pořád ještě mě to hodně baví. Tohle mám zatím za sebou:
Hledá se autor bestselleru 2015 (nakl. Fragment), Černá série (Pusinky), po povídce též v 6. a 7. antologii českého hororu, 3. a 4. českém thrilleru (Ladislav Kocka), Hřbitov bílých králíčků (21 povídek, Viking), mysteriózní román s nádechem hororu Sběračka kostí (Krigl), Achernar, horor, lehce šmrncnutý mystikou a fantasy a hororová thrillerová duologie Zemři, Kaine: Svatyně a Zemři, Kaine: Stín (všechny Golden Dog). Kratší povídku sem tam potkáte i v nějakém tom sborníku. Kolem stovky dalších dokončených příběhů a dva mysteriózní romány zatím čekají na svého nakladatele.



















