Potřetí v tomto roce byly sportující děti vyhnáni z hal a tělocvičen. Třetímu zavření škol zabránily jen vyhlášené vánoční prázdniny. Vláda má plná ústa nežádoucí vysoké mobility lidí ale MHD je přeplněná a bez jakýchkoli opatření
„Tak nám zabili Ferdinanda“ řekla paní Millerová Švejkovi, který seděl na posteli a mazal si kolena opodeldokem.
Takto nějak začíná světově proslavený román Jaroslava Haška. Vzpomněl jsem si na něj v okamžiku, kdy mi už potřetí v tomto roce došlo, že opět na naši halu vyvěsíme ceduli „Hala je uzavřena z důvodu vládních opatření“. Ano, už potřetí v tomto roce zastavilo vládní rozhodnutí amatérský sport. Už potřetí jsou zejména děti vyhnáni od pravidelného sportování domů k počítačům a notebookům, kde se budou oddávat ve většině her vzájemnému zabíjení s nepřítelem a budovat si tak ve své mysli lhostejnost k lidskému utrpení a ke smrti vůbec.
Už jsem podobný nápis kdysi kolem roku 1959 četl na naší staré sokolovně v mém rodném městě, kam jsem šel na trénink stolního tenisu a kolem stála nákladní auta a z nich vykládali lidé pytle s obilím, které pak vysypávali přímo na hrací plochu, aby proschlo. Ten rok byla nadúroda, obilí nebylo kam uskladnit a tak tehdejší režim rozhodl, jak rozhodl. Asi i s ohledem na situaci logicky, faktem ale je, že to trvalo asi tři měsíce a sokolovna opět byla k dispozici. Sportu se tehdy nepřikládala taková vážnost, ale o to více se sportovalo. Ono nám jako dětem také moc dalšího ani tehdejší doba nenabízela.
Dnes je vše jiné. Doba je jiná. Máme svobodu.. A do toho náhle přijde koronavirus! „Jak chutná moc“, slavný román Ladislava Mňačka vyšel poprvé až v roce 1967. Útlá knížečka, kterou přečtete hravě za dva večery. Dnes, po 53 letech je tak aktuální, že z toho při čtení až mrazí. I tehdy, stejně jako jsme svědky dnes, byl strach záměrně šířený mezi lidi nástrojem jejich ovládnutí a donucení k věcem, které by nikdy neudělali. Nechcete v zájmu státu vstoupit do JZD, tak proto ani stát neuspokojí vaše zájmy! A vesnice byla odpojena od elektřiny.
Jak jsem ale napsal, dnes je vše jiné. Máme přece svobodu. Ale proto už běží „dobrovolné testování“ a brzo budeme mít i „dobrovolné očkování“. Proč jen se mi přitom vybavuje „dobrovolná účast v prvomájovém průvodu“? A také máme pana ministra, který na tiskové konferenci nevylučuje, že se uvažuje o něčem, jako je „Covidový pas“, který vám otevře dveře letadel, umožní vycestovat do zahraničí, později třeba bude podmínkou pro návštěvu divadla, kina, sportovního utkání. Proč ne, vždyť je to v zájmu zdraví nás všech. Covidový pas může být brzo podmínkou pro výkon příslušného povolání, třeba učitele. Nechce se mi ani domýšlet, kam to vše směřuje. Máme svobodu?
