Návštěva

Jdeme na to špatně. ... Nenáviděly se. Bojovaly proti sobě. A vítězka bere všechno!

Najednou…

Nad silnicí se vznáší vrtulník. Dívka (21 let) bourala. Zlomená žebra, proražená játra a další vážná zranění. Leží v umělém spánku.

Její stav je stabilizovaný.

Žena (41 let) sedí v bílém pokoji. Upřeně hledí na spící dívku. Každou vteřinu hlídá její dech. Dýchala by za ni!

Setkání matky a dcery.

Kolik jen času ztratily nesmyslným bojem?

Příliš mnoho slov, které nelze vzít zpátky!

Co je to opravdová bolest?

Probudí se?

Zůstanou jejich ruce dál spojené?

Jestliže i pro setkání dvou lidí téže krve musí být prolita krev, tak je to tedy velmi smutné...

Víte, je mi z toho na nic. Z toho přístupu, který říká: „Chci vyhrát, ty dej se k ústupu!“ – ta nechutná hra na vítěze a poražené. A všichni jsou nakonec oběťmi.

Ačkoliv na tomhle světě žiju „teprve“ pětinu století, uvědomuju si, víc než dobře, jak je ten život tady vlastně krátký. Smrt jednou přijde a kdoví…

Jsme TADY, každý z nás, pouze na krátké návštěvě. Proč si ji kazit?

Pojďme na to jinak!

I krátká návštěva potěší.