Období nástupu dítěte do školy je velmi důležité pro jeho pozdější školní úspěšnost. V tomto období se formuje vztah dítěte ke škole, jeho motivace, vztah k autoritě, návyky důležité pro školní docházku. Rodiče mají často obavy a stres z toho, jak jejich dítě bude vše zvládat a jak obstojí v kolektivu. V první třídě nejde ani tolik o učení, ale spíše o prožitek úspěchu, o radost a o nadšení.
Jana Svobodová
Noví prvňáčci zažili svůj velký den – první den ve škole. Někteří ani nemohli dospat, jak se na svůj velký den těšili. To, že se většina dětí do první třídy těší, je přirozený jev. Proto by rodiče měli touhu dítěte po poznání podporovat a rozvíjet, aby jim to jejich prvotní nadšení vydrželo i nadále.
Vstup dítěte do školy je skutečně důležitým obdobím v životě celé rodiny. Je to velká a náhlá změna,která pro většinu dětí a rodičů znamená značnou zátěž. Nejedná se jen o změny v požadavcích na výkon a pozornost dítěte, ale také o změnu životního stylu rodiny. Adaptace na školu trvá měsíc až dva, adaptují se děti i rodiče. Pro dítě zahájení školní docházky znamená být delší dobu bez rodičů, přizpůsobení se různým novým prostředím s různými pravidly, zapojení se do poměrně velkého kolektivu stejně starých dětí, podřízení se autoritě cizího dospělého a také větší samostatnost. Hra se postupně mění v povinnosti. Musí splnit zadanou práci, která je navíc hodnocena. Učí se znalostem – číst, psát, počítat a je vedeno k osvojování životních dovedností – ke spolupráci, schopnosti kompromisu, sebehodnocení, samostatnosti v jednání, aktivnímu přístupu a zodpovědnosti. Dítě se často samo srovnává s ostatními. To může velmi narušit jeho sebedůvěru, může mít pocit, že to nezvládne a příliš brzy rezignuje. Proto je potřeba chválit a chválit, upozorňovat na to, co se povedlo. Zažít úspěch, to je v první třídě to nejdůležitější!
Na několik otázek týkajících se zahájení školní docházky u dětí mi odpověděla psycholožka PhDr. Miluše Němcová, která je ředitelkou Pedagogicko–psychologické poradny v Třebíči.
Jak se tedy efektivně připravovat s prvňáčkem do školy a co je důležité pohlídat? Příprava do školy by u žáka 1. třídy určitě neměla trvat déle než půl hodiny. Důležité je pro malého školáka vytvořit doma vhodné pracovní prostředí – dítě by mělo mít svůj pracovní koutek, v něm stůl a židličku výškově podobné jako má ve škole. U čtení a psaní i doma musí sedět hezky rovně, s nohama opřenýma celými chodidly o zem. Musí-li už dítě dělat úkoly u velkého stolu, doporučuji podstrčit alespoň stoličku pod nohy. Na domácí přípravu by dítě mělo mít klid, ne vedle puštěné rádio nebo televizi. Pokud to jde, je dobré vyloučit z dosahu i malého sourozence. A hlavní je – dítě přípravou nepřetížit. Práce musí být svižná, efektivní. Žádné „psaní na nečisto“, zbytečné přepisování či zdlouhavé procvičování nových dovedností.
Jak tedy malého školáka motivovat, aby měl z chození do školy radost? Je potřeba se o školní práci dítěte zajímat. Prvňáček bývá často nadšený z toho, co se ve škole dělo a co nového se naučil. Vyslechněme ho trpělivě, prohlédněme všechny jeho výtvory a hlavně je pochvalme. Většinou si pochvalu zaslouží. Přece jako rodič dobře poznáme, kolik úsilí ke splnění úkolu dítě vynaložilo. A i když výsledek není stoprocentní, buďme velkorysí. Žádný učený z nebe nespadl. Od toho přece chodí dítě do školy, aby se postupně vše naučilo. A něco prostě může trvat déle a dá mu to víc práce. Zvlášť psaní dovede některé děti pořádně potrápit. Kdyby se přece něco dlouho nedařilo, jsou zde odborníci, kteří pomůžou. Pedagogicko-psychologická poradna je zařízení určené k tomu, aby pomáhalo řešit problémy spojené se školou a vzděláváním.
V čem být důsledný a v čem naopak nechat malá rozhodnutí na dítěti? Je dobré vytvořit si pravidelné denní rituály. To jsou denně se opakující sledy činností, které nám svým zautomatizováním postupně ušetří spoustu času. Řád dětem prospívá a ve svém důsledku jim poskytuje pocit bezpečí – vše se stále opakuje, život je tedy v pořádku. Takže naučte dítě dodržovat rituály: po příchodu ze školy se převléct, pak umýt, chvíli si pohrát, odpočinout. Pak nejlépe vždy ve stejnou dobu sednout k úkolům. Vyndat z tašky věci, uklidit nepotřebné, nachystat pomůcky na další den atd. Nic se neodkládá, neodmlouvá se, nediskutuje. Na druhou stranu ale trocha demokracie také neuškodí. I malé dítě si může rozhodnout, jestli si vezme toho dne do školy modré nebo žluté tričko. Jestli nakreslí obrázek pastelkami nebo třeba fixy. Postupně, s ohledem na věk, na něj klademe možnost rozhodování ve vážnějších věcech a také ho připravujeme na to, že za svá rozhodnutí musí nést i důsledky.
Jaké nároky jsou v první třídě na dítě kladeny, jaké návyky a povinnosti by mělo mít dítě zažité z domova? Dítě, které před vstupem do školy chodilodo mateřské školy, zvládá nároky 1. třídy většinou bez problémů. Již ve školce se naučilo podřizovat se určitému režimu, pokynům zadávaným paní učitelkou. Naučilo se spolupracovat s ostatními dětmi. Umí se postarat o své věci a o základní potřeby, nebojí se mluvit s dospělými osobami. Podporou, které se předškolákovi dostalo doma ze strany rodičů, se u něj upevnila přiměřená sebejistota a víra ve své schopnosti. Jeho sebedůvěra a sebeúcta mu umožní ve škole dobře pracovat, komunikovat s ostatními a také zabrání tomu, aby si třeba nechal beztrestně od někoho ubližovat. Z domova by mělo dítě vědět, že všechny děti nemusejí být stejné, některé mají jinou barvu pleti, některé mají různé tělesné nebo zdravotní handicapy. Některé děti mají vše nač si vzpomenou a některé se musejí spokojit s málem. Přesto můžeme být všichni kamarádi, společně si hrát, učit se a pomáhat si navzájem.
