Velká ryba, velké starosti....

Poprvé jsem to zažila na největším rybím trhu v Asii-tokyjském tsukiji. Chlap jako hora porcoval červené kusy masa, trochu připomínající hovězí. Na můj zvědavý dotaz o původu jen nedbale máchl rukou k plakátu s nejrůznějšími druhy

X+Taky ryba...ne velryba

No, dobře Japonci podle mezinárodní úmluvy rybu prozkoumali a zbytek dali do prodeje....že jsem přímo v přístavu, kam každý den doráží jen a výhradně to nejčerstvější zboží přímo z rybářských lodí mi jaksi nedošlo.  

O pár týdnů později si takhle tlačím nákupní vozík po našem supermarketu a vybírám rybku k večeři. Nejsem profík, ale velrybí maso už poznám. Prodavač mi beze studu moji doměnku potvrdil, je čerstvé, vhodné na sushi....No tak to by asi Greenpeace štrajchlo, říkám si.     

Sezona lovu velryb v Japonsku právě vrcholí. Země vycházejícího slunce se sice v roce 1986 přidala k mezinárodní úmluvě o zákazu lovu velryb, už o rok později ale začala mořské savce lovit "pro vědecké účely". Uvozovky jsou na místě-zvířata totiž končí většinou v místních sushi barech a restauracích.

Letošní velrybářská výprava je ale trnem v oku i většině Japonců. Alespoň těch v mém okolí. Po mnoha letech totiž rybáři loví i ty nejohroženější druhy! Na druhé straně, velká skupina místních vůbec nechápe, proč ochránci vyvádějí a klidně se účastní slavností spojených s vyplutím velrybářské flotily. A dokonce si s rybáři nadšeně připíjejí na zdar díla (chápej smrt ohrožených velryb).        

Japonci považují konzumaci velrybího masa za součást národní tradice-jíst ho začali hlavně po druhé světové válce, kdy jim nahradilo nedostatek potravin na pevnině. Těžko soudit, možná je jim stejně těžko jako by nám rvali ochránci od úst jitrnice. Až na to, že pašíků je zatím víc než dost.