Návraty

Je to zvláštní, chodit po Furukawě pěšky....nejsem na to zvyklá. Klíč od kola nostalgicky nosím v kapse, sednout bych se ale na tu zrezivělou herku neodvážila.

X+U mamasan

Pan Sato se pohádal s mamasan. Vyčetl jí, že se mu dost nevěnuje, ona cosi odsekla a on hrdě odkráčel středem. Půl roku do své oblíbené izakaje nevstoupil...musí přijet návštěva ze středu Evropy aby provětral sváteční oblek a mohl vstoupit dovnitř aniž by si zadal....své místo ale nedostal, mamasan tam usadila mě-cítila jsem se nesvá, ale odporovat jsem si netroufla.

Japonci se stejně jako celý svět zamilovali do dětiček. Obchody s hračkami, oblečky, potřebami pro mimina....je jich jako máku, dřív to bylo okrajové zboží. Mluvící pejsek zpívá v japonštině-hlava, ramena, ....pronikly sem i další kýčovité hračky z našich obchodů. Kupodivu ale narazím i na dřevěné figurky made in Czech republic! Po ulicích jezdí kočárky naprosto běžně, to dřív byla velká vyjímka. Pravda, matky-sejně jako dřív-nosí děti v šátku a kočár slouží spíš jako vozík na nákupní tašky...

Mapy maji anglické popisky i v zapadlejších místech-konečně tak zjišťuju, kde je na dosah mého starého byt pláž vhodná ke koupaní. Zmizely některé mé oblibené obchůdky.....ale třeba ve stojenáči na nádraží pořád prodává ten samý chlápek.

Jsem na sebe pyšná, že se pořád skvěle orientuju na nádraží a v tokyjském metru.

Změnilo se víc věcí. Dá se třeba ochutnat český chleba (Miro, moc jsem se pobavila u historky o trojfázovém vývinu kvásku....), obaly na mobily jsou vyrobené v Polsku. Speciální řada -Karel Čapek-se rozšířila o ekotašky. Seženete tu barvy na vlasy od Lorealu a gumové medvídky Haribo. Před dvěma lety se mi po nich stýskalo, teď bych je tu nejraději neviděla. Proč uznávám globalizaci jenom když mi vyhovuje??

Koupila jsem si tu boty vyrobené v Paříži, ale jinak pořád převládá Čína (a pak to šokující Polsko). Věci vyrobené v Česku jsou vyjímka, najdete je spíš v obchodě s kuriozitami. Ale třeba knížku o české ilustraci bych si doma koupila s radostí, v japonštině ji louskat nebudu :-)

Dokonce i zemětřesení jsem si užila, skoro všechno co jsem znala dřív v kostce. Je to zvláštní, být tu za turistu. Spím v hotelu a z okna vidím svůj starý byteček. Nemám moc času-kromě staré hospodské party u mamasan nikoho nepotkám. Ani Kristinu. Připadám si hloupě, že jsem nikomu nedala vědět, ale zároveň jsem ráda. Je to divné, připadám si trochu jako za sklem. Kompotovaná meruňka.

Nemám ani čas vyrazit na svá oblíbená místa u řeky. Přednost dostane zcela nepoetická návštěva supermarketu, nákup oblíbených potravin (včetně mentolové zmrzliny) a naprosto nesmyslné zaplácání žaludku....nostalgie je děsná věc.

Kdysi jsem myslela, že se sem nikdy nevrátím. Teď už se toho nebojím, jen to není takové jak jsem si myslela. Není to návrat tak úplně domů. Dělám ty samé věci a připadám si jinak. Cizí.