O stárnutí v Japonsku

Japonsko má od tohoto týdne nového premiéra. Nevím co je pan Jasuo Fukuda zač. Nemám páru jaké má názory, co si myslí a kam chce zemi vycházejícího slunce vést. Plánů má ale jistě dost. Je mu teprve sedmdesát jedna let.

Pro Japonce žádný věk. Země trhá žebříčky dlouhověkosti, tento rok už sto a víc oslavilo 35 000 lidí, fiktivní Ostrov nemrtelných v Gulliverových cestách je umístěný blízko Japonska. Země si také starších lidí náležitě považuje. Zářijový Den úcty ke stáří je státním svátkem a dnem volna. Japonsko nemá slovo "starý" ve spojení člověk. Staré může být auto, boty nebo sushi (to se tady ale nestává :-)               Člověk může být tak maximálně "starší".

V každém supermarketu je pro staříky připravené kolečkové křeslo, aby si mohli pohodlně nakoupit. Když se v USA promítal film Český sen, jeden z diváků-Japonec ářčáářho sice pochválil, ale jedním dechem dodal že film nebyl vůči starým lidem fér. V Japonsku by jim nikdo nic takového neudělal.

Pokud ale do metra nenastoupí vetchá stařenka o holi, ale prostě jen stařenka, všichni sedí na svých místech, dál listují v I-podu nebo podřímují. Nechápala jsem to. Japonci mi ale vysvětlili, že přenechat někomu své místo, jen proto že je "starší" je neslušné-dáte mu tak totiž najevo, že je starý! Tak!

Gerbera a jeřáb- to jsou dva místní symboly dlouhověkosti. Je jich možná víc, ale já jsem vystopovala tyhle dva-a stačí mi. Jeden z nich (hádejte který) dám babičce k narozeninám. Té babičce, co ji v tramvaji nechtějí pustit sednout....