Mám jednoho kamaráda. Patří mezi ty nejlepší-moc často se nevídáme, ale známe se dlouho. Občas si zavoláme, občas jdeme na pivo. Nic mimořádného.
V poslední době je nějak naměko. Píše mi mejly o své lásce, o práci a o životě. A nakonec vždycky přidá vyznání. Třeba "dávej na sebe pozor, nerad bych o tebe přišel" nebo "moc se těším až se uvidíme" nebo prostě "mám tě rád". Nevím proč to dělá. Možná trochu stárne a jihne. Možná chce přijet na prázdniny. A možná mě má doopravdy rád. Osobně doufám v kombinaci druhé a třetí varianty.
Závidím mu. Taky ho mám ráda, ale napsat mu to nedokážu. Neumím to. Moje pubertální lásky kvůli tomu dost trpěly. Já vím, hrozně hezky se to poslouchá... Říká se to ale hůř. Jen když ten druhý spí.
Nebo když se za ním zabouchnou dveře....
Moje známá slavila padesátku, pozvala svoje nejlepší kamarádky a každé předala osobní dopis. O tom jak moc je má ráda. Všechny břečely jako želvy. Hezký ne? Já bych to nedokázala. Taky mám ráda svoje kamarádky. A své přátele. A některé známé. Bez nich by mě byla jenom půlka. Mockrát mi pomohli, často se spolu smějeme a s některýma jsem se opila takovým způsobem, že už se před nimi nikdy nemůžu stydět....Říkám jim kde co, ale to nejdůležitější ne. Mám je ráda.
Nevím proč to píšu zrovna teď. Snad že je venku tma a já jsem sama doma a blíží se vánoce. Nebo protože jsem to včera slyšela, ale neřekla. Nebo z nějakého úplně jiného důvodu.
