Hurá na medvědy!

Hlavně rolničku proti medvědům a taky pití. Do teď jsem si myslela, že nápojové automaty jsou na každém rohu. Kdepak, nad dva tisíce metrů už je nepotkáte....

Asahidake, Hokkaido 2007MSv

Z dálky to vypadá, že Japonsko je pár ostrovů nacpanejch lidma, kteří jsou tam tak namačkaní až přepadávají do moře, ale není to tak úplně pravda. Je to především země hor. Zabírají tři pětiny celého území, najdou se tady Japonské Alpy, několik národních parků a k tomu zhruba šedesát činných sopek. Horské oblasti plné turistických tras jsou už na dohled od Tokya. Pro toulavé duše je idální severní ostrov Hokkaido-můžete tady jet klidně pět hodin vlakem a nezahlédnete jediné město-to se vám v centrální části země nemůže stát. Tady rozhodně nikdo do moře nepřepadává!

Japonci turistiku milují. A jako na všechno i na hory se důkladně připraví, nic neponechávají náhodě. Kdepak česká improvizace! Cesty jsou perfektně značené (bohužel pouze v japonštině), vesměs upravené a udržované, občas dokonce vyasfaltované-to mě ale štvalo jen do té doby, než jsem se na vlastní oči přesvědčila jak rychle tady bují veškerá vegetace. Rostlinky proráží beton takřka před očima...

Kromě bujné vegetace taky narazíte poměrně běžně na lišky a často i na medvědy. Prý je zahání zpěv, ale platí na ně jenom japonské lidovky - říkají místní. Já na ně zkusila Černý andělé od Lucie a zjevně prchali taky, žádného jsem ani nezahlédla. Zato cyklistovi, který stanoval v kempu hned vedle prý vběhl přímo do cesty!

Medvědů se rozhodně nemusíte bát na nejvyšší japonské hoře Fuji. Co by tam taky dělali, nejsou blázni....Cestu na posvátnou horu vcelku trefně vystihuje japonské přísloví: "Blázen, kdo na Fuji nevystoupí, ještě větší blázen, kdo na ni jde podruhé...." Mě teda připadá bláznivý už první výstup. Zdaleka vypadá Fuji opravdu impozantně....z roviny vyrůstá naprosto souměrná s čepicí sněhu na vrcholu. Ještě před sto lety sem mohli jen kněží a poutníci, ženy nesměly na Fuji až do roku 1872. Dnes ale výstup připomíná Václavák ve všední den odpoledne...potkáte tady kde koho, jinak se ale na horách pohybují nejčastěji následující typy:

Staší manželé-muž většinou v dokonalé profesionální outdoorové výbavě, žena v kloboučku a obyčejné flanelové košili (nevím proč to tak je-prostě to tak je). Cesty zdolávají většinou hromadně s přáteli. Všichni přitom cinkají rolničkami, které mají zahnat medvědy. Na vrcholu cvakají foťáky, zvěční se u výškového bodu a pak vytáhnou svačinky. A nejen to. Z toren vyloví vařiče, zásoby vody a začnou připravovat polévky a čaje. Já, s jazykem na vestě, bez řízku i bez rýžové rolky jenon tiše závidím....

Babičky v důchodovém věku-potkáte je samotné nebo ve dvou. Hravě vás předběhnou i v největším stoupání. Mile zdraví, usmívají se a pokud jsou dvě, neustále mezi sebou štěbetají. Ve chvíli kdy vy šplháte nahoru, ony už většinou mají cíl cesty dávno za sebou....na komplex zaděláno.

Poutníci-poznáte je podle bílého oděvu, barevných pásů, holí a slaměných klobouků. Chodí osamoceně i hromadně v řadě za sebou. Pokud zrovna nestoupají do kopce, zpívají nábožné písně. Nejpravděpodobněji na ně narazíte při pouti po 88.chrámech na ostrově Šikoku (číslo symbolizuje množství hříchů, které nás mohou pokoušet). Každý rok zdolají okruh (zhruba 1100km) nebo alespoň jeho část statisíce lidí. Pokud se přidáte, většina hříchů, které vás budou pokoušet se bude pravděpodobně točit kolem sprostých slov a touze po čisté posteli...

Mladé páry-muž v džínách a tričku, žena v botách na podpatku(!)-naprosto fascinující úkaz. Narazím na ně opravdu pokaždé a opravdu kdekoli a vždy a znova mě to překvapí. Nevím jak to holky dělají, ale skáčou na jehlách z jednoho kamene na druhý naprosto s lehkostí.

A abych nezapomněla-jsou tady i praví horalové. Muži s ošlehanou tváří, odkojeni medvědím mlékem a zasněnýma očima upřenýma do dálek...Objevují se daleko od lidí a je těžké je zahlédnout. Potkala jsem jich pár na Hokkaidu, jednoho na kopcích v okolí Yamadery a dva se prý pohybují kdesi na Kjúšú....

 Nechci vás zase zahltit fotkama, tak nakonec ještě jeden pohled na opuštěné a divoké Hokkaidó