Nemyslete si, že jsem nějaká cimprlína co ji sklátí trocha chladu. Dostala jsem trénink v dětství. Můj otec, chorobný odpůrce tepla a vysokých účtů nutil celou rodinu fungovat na noční proud. Maminka v noci pekla, já ve dne s čepicí na hlavě prosila tátu ať mi zvýší teplotu v pokojíku, protože v rukavicích nemůžu rýsovat....
Japonci si hupsnou do onsenu...a je to
Přesto mi teď můj japonský dům připadá spíš jako vyhnanství než domov...po příjemném podzimu stráveném v Čechách jsem se vrátila se skvělou náladou. Jindy komisní imigrační úředník se mnou flirtoval, od celní prohlídky mě zachránil rozlitý med, který viditelně zapatlal celý zip u kufru. Vzhledem k tomu, že byl plný zakázaných potravin, ani mi nevadilo strávit zbytek dne odmedováváním (hezké slovo) oblečení...venku svítilo sluníčko, pověsila jsem prádlo, poseděla na balkóně...a pak se stalo něco podivného.
Zatáhla se obloha a začalo sněžit....a nepřestalo dva dny. Druhý den ráno jsem v bytě naměřila osm stupňů!! Mojí oblíbenou zábavou se teď stalo hlídání teploměru-lovím rekordy. Nejníž jsem zatím na pětce, nejvýš jsem to dotáhla na osmnáctku.
Už jsem se zmínila, že japonské domy nemají topení? No, nemají. Dřív bylo uprostřed ohniště (dnes elektrická kamínka) a nad ním stůl. Přes stůl deka, aby teplo neutíkalo. Japonec přijde domů, hupsne do horkého onsenu, obleče si prošívanou jukatu, strčí nohy pod stůl do tepla a je to....
Já tady sedím se šátkem na hlavě, dvoje ponožky, tři trička a tlustej svetr, prsty mi téměř přimrzají ke klávesnici. Půl metru od okna se nedá sedět, zamrzl mi krém položený na parapetu....Moje kočka vypadá jako medvěd, sedí tři centimetry před petrolejovýma kamínkama a kýchá...Sranda je v koupelně, tradičně po japonsku teče úplně vroucí voda, naložím se do vany, zpola se uvařím, ale jakmile se dotknu stěny nebo vany v místech kde není voda, umírám. Všechno kolem je totálně ledové.
Pozoruju u sebe první příznaky hysterie-když jsi jdu lehnout, v tlustém pyžamu a ponožkách na ledové prostěradlo, dostávám každý večer naprosto nezvladatelný záchvat smíchu...
Připadám si jako idiot, dnes mě-navlečenou v zimní bundě-předjeli dva školáci na kole, v uniformě, bez bundy a bez čepice...Včera jsem se dala do řeči se sympatickou Japonkou. V bytě má 12°C, ale topit ještě-na rozdíl ode mě-nezačala. Prý (a teď pozor!) "co by pak dělala v zimě?"
Co budu dělat já, to teda vážně netuším....
