Utekli jsme.
„Na co to máš?“ Nechápavě jsem civěl do skříňky.
„Abychom měli co jíst, Sváťa.“
„To zruší kuchyni, nebo co?“
„Ne, ne, abychom měli co jíst, až utečeme, Sváťa.“
Asi jsem se zatvářil hodně hloupě, protože se Váňa srdečně rozesmál.
„Kdyby ses viděl,“ vyrážel ze sebe.
Zatáhl jsem Váňu za skříňky.
„Co utečeme, kam utečeme Váňa, zbláznil ses?“
Najednou kamarád zvážněl a potichu zašeptal.
„Už nemůžu Sváťa, hrozně se mi stýská, každou noc probrečím, nevydržím tu, musím pryč nebo se zblázním.“
Upřel na mě své oči, ty jeho k zbláznění smutné oči.
Přesně takové oči, když do domova přijel.
„Vůbec jsem netušil, co se s ním děje,“ uvědomil jsem si bolestně.
Hrdlo se mi zákeřně stáhlo.
Nejasně jsem tušil problémy, hodně problémů, ale v momentě tohoto tušení jsem také věděl, že Váňovi pomůžu. Sice nevím jak, ale určitě pomůžu.
„Bože, tak my utečeme,“ říkal jsem si zamyšleně.
Rostl ve mně zvláštní pocit příjemného odhodlání. Zábrany se hroutily, jako stavbička ze sirek, vše za mnou, jakoby se zvolna vytrácelo. Vše bylo najednou nevýznamné a matné. Jasné bylo pouze to, jak to provedeme, jak utečeme.
Jídlo jsme díky Váňovi již měli, ne moc ale měli. Bylo teplo, s oblečením starosti nebudou.
„Co peníze?“ zašeptal jsem k Váňovi, když jsme se v noci sešli na záchodě.
„Na co peníze?“
„Přece na vlak, autobus a tak.“
„A taky musíme promyslet, kam pojedeme, k někomu, kdo nás nevyhodí a, nedej bůh, nenahlásí bezpečnosti,“ přemýšlel jsem polohlasně.
Vzpomněl jsem si na jednoho kluka, kterého z útěku přivezla zpátky do domova Veřejná bezpečnost, které útěk nahlásil klukův strejda.
„Půjdeme lesem, tam nás nikdo neuvidí,“ zašeptal Váňa.
„Jo, jíst budeme trnky, a pít vodu z kaluže, co?“
„Ne, mazance nám dlouho nevydrží, musíme k někomu, kdo bydlí blízko, a musíme vlakem, nebo autobusem, pěšky bychom daleko nedošli,“ rozumoval jsem.
„Mamulka má v Praze na Žižkově sestrjonku, můžeme k ní,“ prohodil najednou Váňa.
„Moji ťotku,“ dodal a svěsil hlavu.
„Nikdy o rodičích nemluvil,“ uvědomil jsem si.
Položil jsem mu ruku na rameno.
Mlčeli jsme.
„Na smetišti u prasečáku jsem viděl plnou bednu s lahvemi od piva, ještě v neděli tam byly,“ řekl po chvíli Váňa, utřel si obličej do pyžama a zvedl hlavu.
„Zítra je sebereme a odevzdáme v koloniále, co Sváťa?“
Na věži hodiny odbily druhou hodinu, rychle jsme vstali a pospíchali do ložnice. V tu hodinu chodily vychovatelky na noční kontrolu.
„Peníze bychom tedy měli, ne moc, asi dvacet korun, ale když budeme šetřit, někam dojedeme,“ uvažoval jsem rozespale.
Váňa ze spaní několikrát vzlykl.
Tu noc spánek dlouho nepřicházel.
Velký den jsme naplánovali uskutečnit v neděli, kdy jsme měli dvě hodiny volnou vycházku po vsi.
Schovali jsme baťůžky s jídlem, zabalené do igeliťáku z nedaleké stavby, do křoví za kostelem.
Konečně byla neděle.
K obědu byla sekaná, obě jsme schovali na cestu.
A byla vycházka.
Naposledy jsme se otočili.
Čelní, zámecká věž s hodinami, se pyšně tyčila do výšky.
Bodlo mě u srdce.
Odvaha byla najednou pryč. Odhodlání se tenčilo.
Opuštíme něco, co nám bylo souzené, kde jsme byli v bezpečí, měli jsme co jíst, střechu nad hlavou.
Opouštíme domov.
Nerozloučil jsem se s Mirkou, Toníkem, ani s Martičkou.
Nemohl jsem se s nimi rozloučit.
Najednou byly oči plné slz. Zpomalili jsme.
Cítili jsme se úplně stejně, pohlédli jsme na sebe.
Najednou jsem si vzpomněl na něco, co jsem nedávno četl v knížce.
„Někteří se stanou odvážnými až tehdy, když už nemají jiné východisko.“
„Ano, tak je to, i my nemáme jiné východisko,“ přesvědčoval jsem se v duchu.
Přesto, že jsem se trochu schovával za to, že musím kamarádovi pomoci, i já stejně toužil po tom, hledat a najít sebeurčení, svobodu, štěstí, lásku, pohlazení, uznání?
Bože, tolik věcí nám chybí.
Ano, nemáme jiné východisko.
Odpusťte Martičko, odpusť Toníku, Mirko.
Rychle jsme se vydali k lesu.
Svatopluk Votruba
A měla jejich důvěru…
Hm, poněkud vzletný a snad i trošku teatrální název článku, řeknete si, ale já na něm (na názvu) trvám. Snad proto, že spočinutí na prahu mého stáří je teatrální? „Starý nejsem, když duše dítěte v hrudi mé přebývá...“ Hm, tak toto je vzletné. Šmarjá, nebudu sebe ani vás trápit složitostmi, které možná ani složité nejsou, raději vám budu vyprávět, proč vznikl tento článek a jak to všechno začalo.
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Převrat v britské politice? Nacionalisté v průzkumech poráží vládní stranu
Premium Do britských parlamentních voleb zbývají ani ne tři týdny a vypadá to na velký propadák vládních...
Past na mobil v ruce. Chorvatské radary řidiče vyfotí a rovnou mu pošlou pokutu
Premium Řidiči cestující v létě na dovolenou do Chorvatska mohou být nemile překvapeni, když jim do Česka...
Čokoládová holčička osladila život v SSSR. Boj o svou tvář ale prohrála
Seriál Kdo by neznal Aljonku. Nejslavnější ruská čokoláda je na trhu už téměř šedesát let a její věhlas...
Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)