Proč nesmím jít k mamince, paní…..?
„To je křižovatka,“ vysvětlil mi pan řidič.
Ještě jednou jsme zastavili. Před námi cupital ježek. Bodlinky se mu rychle kolébaly ze strany na stranu, jak pospíchal.
„Musím všechno povyprávět mamince,“ řekl jsem si.
Po chvíli jsme zastavili před velikým domem. Pan řidič krátce zatroubil.
Vystoupili jsme.
Objevila se silnější paní a spěchala k nám.
„To je on?“ kývla mým směrem.
„Ano,“ odvětil řidič a předal jí papírové desky.
Kývl mi na pozdrav, sedl do auta a odjel.
„Tak pojď, mladý muži,“ řekla paní a vzala mi z ruky tašku.
Šel jsem.
Někde zaplakalo dítě.
V srdíčku jsem měl svíravý pocit. Divný výlet.
Ocitli jsme se ve velké místnosti.
U malých stolků seděli a polehávali kluci a holky v mém věku. Zvědavě si mě prohlíželi.
„Pozor,“ rýpla do mě paní a pokývla na podlahu. Skoro jsem šlápl na malého chlapečka. Ležel na linoleu, paleček v puse, tiše vrněl a spal. Opatrně jsem ho obešel.
„Tady si sedni a počkej,“ řekla paní, ukázala na stolek u okna a odešla.
Sedl jsem si.
Venku začalo pršet.
Byl jsem unavený a zmatený. Kapky tiše bubnovaly na sklo.
„Já už nechci být na výletě maminko,“ zašeptal jsem.
„Přijeďte si pro mě.“
Najednou jsem ji uviděl. Maminka stála venku v dešti, rukou si odhrnovala vlasy z mokrého obličeje a něco říkala.
„Proč Vás neslyším maminko?“ zavolal jsem.
„A proč jste tak malinká?“
Maminka se stále zmenšovala. Chtěl jsem za ní utíkat, ale nemohl. Nohy mě neposlouchaly. Vztáhl jsem ruce. Z maminky zbyla malinká tečka. Po chvíli i ta zmizela.
„Maminko, kde jste?“
Z trhnutím jsem se narovnal. „Usnul jsem,“ napadlo mě. Pořád pršelo. Maminka už venku nebyla.
Setmělo se.
„Já chci domů!“ rozhodl jsem se. Na chodbě nikdo nebyl. Ty velké dveře vedou asi ven, pomyslel jsem si.
„Výborně, na kliku dosáhnu.“
Dveře se ani nehnuly.
„Musím pořádně, možná se zasekly,“ začal jsem s klikou zápasit.
Dveře se ani nehnuly.
„Co to děláš chlapečku?“ ozvalo se najednou.
Za mnou stála jiná paní a utírala si ruce do zástěry.
„Musím jít domů k mamince, má o mě strach, ale ty dveře nejdou otevřít,“ odpověděl jsem.
„A ani nepůjdou, jsou zamčené,“ odvětila paní, vzala mě za ruku a vedla pryč. Po několika krocích jsem se zastavil.
„Ale mamince už se stýská, Fuchse se stýská, mně se stýská, já už chci jít domů,“ natahoval jsem.
„Co se děje Boženko?“ ozvalo se najednou.
„Ále, chtěl jít domů, paní ředitelko.“
Tiše jsem plakal.
„Pojď Sváťo,“ řekla paní ředitelka a vzala mě za ruku.
Ani jsem se nehnul. Celé tělo se napjalo.
„Já chci jít domů, chci k mamince,“ zavzlykal jsem.
Najednou bylo vše strašně cizí a nepřátelské.
Z několika dveří vykoukly děti.
Dřepla si ke mně a vzala za obě ruce.
„K mamince teď jít nemůžeš, Sváťo,“ pomalu řekla. „Aby ses měl lépe, musíš zůstat tady,“ pokračovala.
Mlčel jsem.
„Aby ses měl lépe?“ honilo se mi hlavou. Jak lépe? Bez maminky? Neuměl jsem si to představit.
Ale maminka už mě hledá, má strach…
„Proč nesmím jít k mamince, paní….?“
Svatopluk Votruba
A měla jejich důvěru…
Hm, poněkud vzletný a snad i trošku teatrální název článku, řeknete si, ale já na něm (na názvu) trvám. Snad proto, že spočinutí na prahu mého stáří je teatrální? „Starý nejsem, když duše dítěte v hrudi mé přebývá...“ Hm, tak toto je vzletné. Šmarjá, nebudu sebe ani vás trápit složitostmi, které možná ani složité nejsou, raději vám budu vyprávět, proč vznikl tento článek a jak to všechno začalo.
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Izrael v části jižní Gazy každý den na 11 hodin pozastaví vojenské operace
Izraelská armáda v části jižního Pásma Gazy každý den na 11 hodin pozastaví vojenské operace, aby...
Střelec na předměstí Detroitu zranil devět lidí, poté spáchal sebevraždu
Devět lidí, včetně nejméně dvou dětí, utrpělo zranění při střelbě na předměstí Detroitu Rochester...
Velké požáry ve středních Čechách: vzplála výroba pyrotechniky a sklad
Středočeští hasiči zasahují u dvou velkých požárů. V obci Praskolesy poblíž Hořovic na Berounsku...
Převrat v britské politice? Nacionalisté v průzkumech poráží vládní stranu
Premium Do britských parlamentních voleb zbývají ani ne tři týdny a vypadá to na velký propadák vládních...
Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama
Zdá se, že se Agáta s ničím nemaže. Na první pohled ji nerozhodí žádný hejt, ani bývalí partneři, se kterými se dlouho soudila o rozložení péče o...
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)