Táta, můj táta. Necítil jsem žádné vzrušení, když jsem slova v duchu vyslovoval.
Podal jsem tátovi ruku i já, když tu najednou vykoukl malý kluk, schovaný za jeho zády.
"To je Kamil, tvůj bratr," řekl, když si všiml mého tázavého pohledu, hrábl rukou za sebe a přistrčil ke mně pihovatého kluka.
Měl na sobě odrbané kraťasy po kolena, špinavé tričko, které bylo kdysi modré, hubené nohy s obrovskými koleny. Špičkou nohy kreslil do prachu půlkruhy, hlavu svěšenou a zarytě mlčel.
"Ahoj", řekl jsem a napřáhl ke Kamilovi ruku. Maličko pozvedl hlavu, bočně se na mě podíval, beze slova se otočil a zmizel v domku.
"Kamile!" vzkřikl táta, "okamžitě se vrať!" Vešel do domku za ním. Nemohl jsem si nevšimnout pohledu toho kluka. Byl zlý a nepřátelský.
"Pojď, to bude dobrý, brácha je někdy trochu divnej," řekla Jindra, vzala mě za loket a postrčila do předsíně.
Někde uvnitř táta tlumeně domlouval Kamilovi, všude voněla káva, nějaké jídlo a kouř z cigaret.
"No tak pojďte dál," ozval se ženský hlas z místnosti napravo. Vstoupili jsme dovnitř.
Na židli, vedle sporáku, seděla tlustá paní v květované zástěře, na hlavě šátek svázaný pod bradou, levou ruku měla položenou na břiše, o ni se opírala, ohnutá do pravého úhlu, pravá ruka, zakončená kouřící cigaretou.
"Dobrý den," řekl jsem tiše a zadíval se jí do tváře. Když byla mladá, musela být velmi krásná, blesklo mi hlavou. Stál jsem uprostřed kuchyně a hleděl na ni. Najednou jí zacukalo ve tváři, vztáhla ke mně ruce a tiše se rozplakala. Sevřelo se mi hrdlo. Začal jsem rychle polykat. To je asi maminka, pomyslel jsem si. Potlačil jsem slzy a usedl na židli, kterou mi Jindra podstrčila.
"Tak já mami pojedu, abych byla do večera na intru," řekla do toho Jindra, "pozdravuj tátu, ozvu se," krátce na mě pohlédla, řekla "..ahoj, měj se" a vyšla ven. Ihned se mi po ní zastesklo.
Rozhostilo se ticho. V dálce tlumeně hrčely traktory, hlasitě někde tikal budík a u stropu se s bzučením honily mouchy, bylo mi smutno. Seděl jsem na židli a pozoroval mámu.
Najednou se s hlasitým klapnutím rozlétly dveře a dovnitř kuchyně vpadl Kamil. "Mami, já jdu s tátou do kravína a budu tam s ním přes noc," nabral si s kýble vodu do láhve a odešel. Na mě se ani nepodíval. Máma si otřela obličej, vzdychla a pomalu vstala. "Máš hlad?" "Nemám," zamumlal jsem tiše. "Tak pojď za mnou, ukážu ti, kde budeš spát."
Vešli jsme do malého pokoje s jednou postelí, dvěma otomany a velkou skříní. Na malém stolku u okna stála malá televize Oravan, před ní velké křeslo. V rohu kamna, na kterých ležela velká kupa prádla. "Na posteli spí táta, u kamen Kamil, tak ty budeš spát tady," řekla a ukázala na otoman pod oknem. "Já spím v zadním pokoji," otočila se a odešla.
Jsem doma.
