Doma
Podal jsem tátovi ruku i já, když tu najednou vykoukl malý kluk, schovaný za jeho zády.
"To je Kamil, tvůj bratr," řekl, když si všiml mého tázavého pohledu, hrábl rukou za sebe a přistrčil ke mně pihovatého kluka.
Měl na sobě odrbané kraťasy po kolena, špinavé tričko, které bylo kdysi modré, hubené nohy s obrovskými koleny. Špičkou nohy kreslil do prachu půlkruhy, hlavu svěšenou a zarytě mlčel.
"Ahoj", řekl jsem a napřáhl ke Kamilovi ruku. Maličko pozvedl hlavu, bočně se na mě podíval, beze slova se otočil a zmizel v domku.
"Kamile!" vzkřikl táta, "okamžitě se vrať!" Vešel do domku za ním. Nemohl jsem si nevšimnout pohledu toho kluka. Byl zlý a nepřátelský.
"Pojď, to bude dobrý, brácha je někdy trochu divnej," řekla Jindra, vzala mě za loket a postrčila do předsíně.
Někde uvnitř táta tlumeně domlouval Kamilovi, všude voněla káva, nějaké jídlo a kouř z cigaret.
"No tak pojďte dál," ozval se ženský hlas z místnosti napravo. Vstoupili jsme dovnitř.
Na židli, vedle sporáku, seděla tlustá paní v květované zástěře, na hlavě šátek svázaný pod bradou, levou ruku měla položenou na břiše, o ni se opírala, ohnutá do pravého úhlu, pravá ruka, zakončená kouřící cigaretou.
"Dobrý den," řekl jsem tiše a zadíval se jí do tváře. Když byla mladá, musela být velmi krásná, blesklo mi hlavou. Stál jsem uprostřed kuchyně a hleděl na ni. Najednou jí zacukalo ve tváři, vztáhla ke mně ruce a tiše se rozplakala. Sevřelo se mi hrdlo. Začal jsem rychle polykat. To je asi maminka, pomyslel jsem si. Potlačil jsem slzy a usedl na židli, kterou mi Jindra podstrčila.
"Tak já mami pojedu, abych byla do večera na intru," řekla do toho Jindra, "pozdravuj tátu, ozvu se," krátce na mě pohlédla, řekla "..ahoj, měj se" a vyšla ven. Ihned se mi po ní zastesklo.
Rozhostilo se ticho. V dálce tlumeně hrčely traktory, hlasitě někde tikal budík a u stropu se s bzučením honily mouchy, bylo mi smutno. Seděl jsem na židli a pozoroval mámu.
Najednou se s hlasitým klapnutím rozlétly dveře a dovnitř kuchyně vpadl Kamil. "Mami, já jdu s tátou do kravína a budu tam s ním přes noc," nabral si s kýble vodu do láhve a odešel. Na mě se ani nepodíval. Máma si otřela obličej, vzdychla a pomalu vstala. "Máš hlad?" "Nemám," zamumlal jsem tiše. "Tak pojď za mnou, ukážu ti, kde budeš spát."
Vešli jsme do malého pokoje s jednou postelí, dvěma otomany a velkou skříní. Na malém stolku u okna stála malá televize Oravan, před ní velké křeslo. V rohu kamna, na kterých ležela velká kupa prádla. "Na posteli spí táta, u kamen Kamil, tak ty budeš spát tady," řekla a ukázala na otoman pod oknem. "Já spím v zadním pokoji," otočila se a odešla.
Jsem doma.
Svatopluk Votruba
A měla jejich důvěru…
Hm, poněkud vzletný a snad i trošku teatrální název článku, řeknete si, ale já na něm (na názvu) trvám. Snad proto, že spočinutí na prahu mého stáří je teatrální? „Starý nejsem, když duše dítěte v hrudi mé přebývá...“ Hm, tak toto je vzletné. Šmarjá, nebudu sebe ani vás trápit složitostmi, které možná ani složité nejsou, raději vám budu vyprávět, proč vznikl tento článek a jak to všechno začalo.
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Izrael v části jižní Gazy každý den na 11 hodin pozastaví vojenské operace
Izraelská armáda v části jižního Pásma Gazy každý den na 11 hodin pozastaví vojenské operace, aby...
Bouřky a déšť způsobily na řadě míst komplikace, zasahovali hasiči
Sobotní večerní bouřka a další intenzivní déšť po půlnoci způsobil potíže na řadě silnic a dalších...
Střelec na předměstí Detroitu zranil devět lidí, poté spáchal sebevraždu
Devět lidí, včetně nejméně dvou dětí, utrpělo zranění při střelbě na předměstí Detroitu Rochester...
Velké požáry ve středních Čechách: vzplála výroba pyrotechniky a sklad
Středočeští hasiči zasahují u dvou velkých požárů. V obci Praskolesy poblíž Hořovic na Berounsku...
Pronájem byty 2+1, 54 m2 - Sezemice
Smetanova, Sezemice, okres Pardubice
12 000 Kč/měsíc
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)