Co vás při pobytu v Göteborgu nejvíce překvapí? Pár postřehů o životě na švédských ostrovech, kolech, lodích i ukrajinských vlajkách, vážně i méně vážně.
Tak si to představte. Ráno vstanete, všude ticho. Ani náznak zvuku nějakého motoru, blažený všeobjímající klid. Auta zmizela. A celý den je to stejně takové. Ne, to nejste někde v divočině na dovolené, to bydlíte v Göteborgu. Ano, v tom druhém největším švédském městě, kde jsou momentálně největší atrakcí v centru bagry, jeřáby a sbíječky, protože Švédové patrně zjistili, že se lodí všude nedostanou, a tak nedaleko své Opery hloubí obrovitánská nepřehlédnutelná koryta, kam chtějí strčit vlak. Ano, mluvím o tom Göteborgu, který je největším přístavem ve Skandinávii, kde si kamiony podávají ruku a kde se v houfech naloďují (nejen kamiony) na všechny možné i nemožné trajekty.
Tedy, abych to uvedla na pravou míru, ten den bez zvuku motorů jste neprožili přímo ve městě, ale na jednom z ostrovů poblíž. Je to ale pořád Göteborg, dojedete tam pohodlně na jízdenku MHD, nejdříve tramvají a pak lodí. Jak je to možné? To je inspirace pro naši vládu! Na ostrovy totiž auta nesmí. A garantuji vám, že pokud vyrazíte mino sezónu, třeba jako my v dubnu, tak si na ostrovech budete připadat jako praví Robinsoni. Oni tam totiž snad ani nejsou žádní lidi, aspoň my jsme jich při brázdění ostrovy sem a tam potkali pramálo.
Ale musí tam ti lidi být. Proč by jinak u přístavišť lodí, co připlují z města, bylo tolik kol?
Ony ty ostrovy nejsou nijak velké, z jednoho konce na druhý přejdete třeba za půl, tři čtvrtě hodiny, ale uznejte, chodit takto tři čtvrtě hodiny každý den tam a sem, no, chce to nějakou fyzičku. Takže náš obyvatel ostrova sedne na kolo a domů si od lodi dojede na kole. Má to ale háček. Co když se náš obyvatel ostrova rozhodne vyrazit na dovolenou někam pryč? Jak si na tom kole odveze kufry, stan, matračky a podobné maličkosti, co obvykle na dovolenou vozíme? Nebo - co když si kupuje nábytek? Na lodi to už jde, jsou na to zvyklí, mají tam obrovské úložné ostrovy a pomohou vám náklad překulit. Ale jak to k lodi nebo od lodi dostat? Tuto záhadu jsme úplně nerozřešili, ale něco jsme přece jen zjistili. Oni si Švédové trochu pomáhají! A to speciálně upravenými koly, kam mohou dát náklad a ještě – podržte se! Na některá kola dávají i motor!
Těch záhad by se na ostrovech našlo více. Že tam vlají švédské vlajky, to by člověk pochopil. Součástí vybavení takového domku na ostrově je zahrada (většinou bez plotu) a součástí zahrady je stožár. Tak tam člověk vyvěsí vlajku, když už je Švéd, proč ne. Ale ony tam vlají dosud i ukrajinské vlajky. To je zase inspirace pro nás pro občany!
Anebo čekárnička na jednom ze dvou přístavišť, odkud z ostrova Brännö můžete odjet na pevninu. Tady se mimo sezónu objeví loď tak dvakrát denně, jestli vůbec, ale digitální tabule ukazuje neomylně přesný čas. Vybavené WC, které je otevřené a zdarma, pochopitelně pro muže a ženy dohromady, jak už to ve Švédsku bývá, je samozřejmostí.
Kdybyste bydleli na ostrově, tak by váš domek s vlajkou byl pravděpodobně hned vedle jiného domku. Na ostrovech jsou totiž části osídlené a části, která jsou napůl rezervací, napůl divočinou. Ale domek byste měli skutečně ve švédském dřevěném stylu, ne jako na pevnině v Göteborgu, kde převládají paneláky. Měli byste po ruce obchod, někde i poštu nebo muzeum a taky pláž. A smáli byste se turistům, kterým nedošlo, že loď na pevninu jede až za tři hodiny a že mimo sezónu restaurace nefungují (a obchod je přes poledne zavřený) a teď tam chudáci bloudí hladoví a už neví, kam se vrtnout.
Na závěr si to pojďme zrekapitulovat. Po takovém pěkném ránu bez hluku motorů dojede náš obyvatel ostrova na kole na loď a lodí na pevninu. A co udělá tam? No - nasedne do auta a pokračuje vesele do práce nebo kam je třeba. Takže teď vlastně nevím – je to život bez aut, nebo ne?
Fota byla pořízena autorkou článku.
