"Až se rozsvítí vaše číslo...,

můžete klidně jít do otevřený kabinky," všimla si naší váhavosti vedle sedící milá blondýnka v čekárně na mamograf.

Vzhledem k rodinný anamnéze
se moje žena objednala na vyšetření - dokud je čas.
 "Nic ti není...uvidíš," skoro šeptám a držím tě za ruku,
pak bliklo tvoje číslo a já zůstal v čekárně plný ženskejch sám.
 
Byla to jen chvilka, než vyšla sestra a četla výsledky.
"Paní (...)?"
"Tady...," zvedla se ta vedle sedící blondýnka
"...si ještě dojde na rentgen,"
dodala monotónním hlasem sestra
uvyklá říkat i nepříjemné věci, bez náznaku emocí.
Podívala ses na mě zděšeně, ale výsledky s tvým jménem
byly naštěstí v pořádku.
 
Když jsme zanedlouho šťastní odcházeli domů
u dveří polikliniky stála ta paní z čekárny.
Plakala a komusi telefonovala.
Došlo mi, že ne vždycky dostaneme od života dobrou kartu
a potom navzdory osudu, musíme hrát vabank
 s tím co právě máme v rukou  
r o z d a n ý.