Na dohled

Prozaická miniatura. Dnes věnovaná, jedné téměř stoleté dámě.***************************************

*     *     *                               Tvojí babičce Jitce  1919-2015
Natáhla hubenou /jakoby voskovým papírem potaženou ruku/
vstříc té mojí...na přivítanou
ale její matné, zakalené oči, se dívaly skrze mne
/jako když se snažíme ranní mlhou, vyhlížet unavené, podzimní slunce/
a stejně tak i moje políbení, nějak divně sklouzlo
po netečné, přesto laskavé tváři.
 
"To je Péťa,...babi," řeklas na vysvětlenou
jako pokaždé poslední dobou
a malý oblouček u koutků rtů
se konečně prohnul do náznaku nepatrného úsměvu
a starodávné modré nebe se zatřepetalo
nad korunami vzrostlých stromů přilehlého parku
možná ještě krásnějších než tenkrát
před devadesáti šesti lety.
 
A tak i dnes budu zase rád
tím mlčenlivým rybářem /co jen na chvíli/
přirazil k tvé loďce--na dohled
od blízkého pobřeží.