Metuzalém z nádraží

         Když  jsem před lety                                                                                                                                            

         dělal na dráze,

         jeden můj kolega

         zachovalej šedesátník, říkával:

        "Všechny ty kecy vo lásce a věrnosti,

         jsou ti nakonec na hovno, 

         protože v životě se

         nakonec počítá jen to

         co jsi viděl

         co jsi prožil

         a co jsi vopíchal

         a když to neuděláš TY

         udělá to někdo jinej...

         a když to bejvalka

         pár let táhla

         s milencem a já

         jedinej u nás v práci

         NEVĚDĚL

         jaký mám parohy

         jsem si na to vzpomněl.

         Podruhý to bylo včera

         u Ivana v kuchyni

         seděli jsme u kafe

         kecali o životě

         a pak

         se jeho žena Petra, 

         (zrovna byla bez práce)

         zvedla, že musí na poštu

         byla to její, pravidelně se  

         opakující perioda  o několika cyklech  

         bez práce - v práci nevěra 

         deprese - do toho tři děti,  

         a jak tak za ní  zapadly dveře 

         tak kámoš Ivan 

         co vydrží za deset chlapů, povídá: 

        "Mám toho dost, čas mi utíká a  

         je to od ničeho k ničemu...",  

         seká latinu,

         ale jak najde práci..., tak...  

         a bez ní nemáme na splátky!  

         rozumím mu, ale 

         poradit je těžký...  

         A tak mu při odchodu 

         říkám o Masnerovi 

         o tom "moudrým" nádražákovi, 

         kterej už tenkrát 

         věděl svý.