Vězeňství ČR ?

V současné době je v Česku 10 vazebních věznic a 25 (běžných) věznic. Zatímco v roce 1993, jak uvádí Wikipedie, bylo odsouzeno 8.757 vězňů, v roce 2012 jich bylo už 20.429 . Zamysleme se dnes nad tímto fenoménem.

Kdo jsou ti lidé ? Kdo jsou naši vězni ?

Proč páchají nedbalostní či úmyslné trestné činy ? Některé z nich jsou dokonce zvlášť závažné úmyslné trestné činy.

Vytváříme svým způsobem života zločince?

Vždyť dítě pozoruje bezprostřední okolí, rodiče, sourozence, učitele, možná strýce či tetu a tím se učí uspět ve svém životě. Učí se v podstatě nápodobou.

''Podívej se, Karle, pan učitel byl dnes nespravedlivý a jak úspěšný je to muž.! Až dodnes pro mě představoval autoritu. Chtěl jsem také učit, abych se mu podobal !''

Co asi viděly tyto děti ?

Je v nich zakořeněno násilné chování už od dětství ?

Co je platné matce říkat krásná slova o lásce a dobru, o pravdě a poctivosti, když syn vidí, jak matka po celý svůj život zneužívá své rodiče !

I v jejich srdcích bylo zakořeněno svědomí a čistota. Máme ho přeci každý.

Existují zranění, která nepřebolí. Pro dítě je obtížné vyrovnat se s prostředím a lidmi, které vnímá jako školu života. To city postupně hrubnou, jak přicházejí rány ! Nejsme roboti. Každý se vyrovnáváme se svým zraněním jiným způsobem. Někdo pasivitou, protože jeho snahy nevedou ke kýženému cíli, jiný únikem od společnosti do samoty duše. A pak jsou tu ti, kteří poctivě odvádí, čemu se v naší násilné společnosti naučili.

Vyhýbají se povinnostem, nemají sílu je plnit. Nedostali příležitost k vyplnění svých přání, takže ani neví, co by jim v životě udělalo radost, nebo kým by chtěli být. Nemají kladné vzory, jejichž hodnoty by mohli s láskou přijmout.

Vezmete-li tříletému chlapci otce, a on vyroste, s jakými životními situacemi se musí vyrovnávat?  Řeší v hlavičce, co vyřešit nemůže. Jakýsi koán. Např. : 'Tleskni, jsi-li bezruký !'

Dodnes si pamatuji, co jsem zažívala ve svém nitru, když mi okolo 14 let rodiče řekli, že se rozvedou a tatínek od nás odejde. Ta bolest by se ve mně dala krájet ! Strach, zoufalství, bezmocnost. Byla jsem vystrašená k smrti ! Ten pocit ohrožení byl nesnesitelný !

Naštěstí se vztahy mezi rodiči asi do tří dnů nějak upravily. A mohla jsem  boží milostí zapomenout. Vrátila jsem se zpět do svého světa dětství. Můj synovec už takové štěstí neměl.

Umíme si doopravdy představit v tom našem shonu, čím procházejí naše děti ?!

Matky-samoživitelky jsou často tak svázány se svými ubohými dětmi, že je svým vnitřním stavem zraňují. To jejich nemocná láska jim denně ubližuje.

''Ach ty boží prostoto !'', prohlásil při soudním líčení soudce, obhajovala-li matka neobhajitelné, a když popisovala, čím musí denně procházet, žije-li s takto zraněným synem. Strádají vydíráním svých synů, ve jménu své mateřské ''pseudolásky'' jsou denně okrádány o poslední peníze, musí se smířit s jejich záškoláctvím, touláním se po nocích, a sháněním drog.

Tyto matky nechápou, kdy zmizelo v jejich dítěti svědomí. Stále je v duchu omlouvají, až je nakonec považují za nemocné. Opravdu těžký osud !

Nechtěla bych jej žít ! 

Jako by ztratily soudnost. Jejich rozum a pocity jsou ubity ! Nastupují už jen emoce !

Křičí, nadávají, vysvětlují, vychovávají, domlouvají, prosí, pláčou. . . Vše marně.

Marnost nad marnost !

Je 27- letý syn ještě dítětem ? Nemohou se rozhodnout. Nedokáží ho změnit a nemohou se se svým způsobem života vyrovnat.

Propadají zoufalství, kde jen mohou, tam si stěžují na svůj ostatním nepochopitelný úděl. Jsou bezradné, bezmocné a často duševně i fyzicky nemocné.

Dostávají se do situace, že samy své okolí zneužívají, jen aby mohly poskytnout svému dítěti, čeho se násilím domáhá. Zatnou zuby, aby vydržely všechny rány takového vztahu a trpí. Jsou živoucí obětí svých vlastních činů.A strádá tím i jejich okolí.

Kdo je tak necitelný, že nemiluje vlastní matku, jak by mohl prospět sobě, či společnosti?

Je násilný ke každému, kdo to dovolí. Nemá svědomí.

To jsou, vážený čtenáři, naši vězni. Musí být od společnosti pro svoji nebezpečnost izolováni.

Ale ptám se Vás, jsou vinni ?

Není to vina nás všech?

Necítíte se vinni ?

Já ano.

Tato vina představuje také mimo jiné i peněžní hodnotu a představuje částku 8.000.000.000,-Kč (osm miliard Kč.) To je však jen cena, již vyčíslila pro daňové účely Vězeňská služba. A kolik zaplatí daňoví poplatníci ostatním zainteresovaným?

Jsou to např. : Ministerstvo spravedlnosti, prezident, zákonodárci, právníci, ozbrojené síly ČR, Policie, Státní zastupitelství, Soudnictví . . .

Např. v článku : http://www.penize.cz/statni-rozpocet/286071-za-co-nas-trestas-vezeni-stoji-miliardy-rocne-vsechny-krome-veznu

je uvedeno : '' Výdaje vězeňské služby za loňský rok dosáhly téměř osmi miliard korun. A byly o devadesát miliónů vyšší než v roce 2012.

V průměru tedy jeden vězeň nás denně stojí 1.300,-Kč. ''

Přemýšlejte, nelze tyto prostředky investovat lépe ?

Možná by stačilo jen investovat je, dokud je ještě čas !