Od pondělí otevřou restaurační zahrádky. My bohužel neotevřeme. Pořád nesmíme. Asi si třeba nezasloužíme přežít, jako ti privilegovaní. Zahrádku totiž prostě nemáme.
Stojím si tak včera večer v koloně na té hadovité estakádě mezi Krejcárkem a rozhraním Karlína a Palmovky. Auta v obou směrech ze shora až dolů, svištící rychlostí důchodců v Kauflandu. K zákazníkovi meškám s objednávkou krásných, kulatých, už ne akademických 30 minut. Jídlo v plastikové krabičce snad voní i přes ni, nebo je to pouze můj hlad a únava, co vyvolává tak příjemné halucinace.
Na potvoru tady z toho hada ani nemůžu utéci, prostě musím jenom čekat. Je vtipné, že zde ve frontě na svítící terčík jsme si všichni tak nějak rovní, je jedno jestli sedíte v plechovce s emblémem letícího šípu, záchodového prkýnka nebo modrobílé vrtule. Nebo přece ne. Kolem proplula modrá krabice na dvou kolech. Až přestane pršet, snad by mi už měly začít jízdy v autoškole na můj vytoužený řidičák skupiny "A". Ano, rozhodla jsem se splnit si dětský sen o motorce a zároveň zabít ty dvě mouchy. Modrá krabice mizí v dáli a já se pouze utvrzuji v tom, že to bylo správné rozhodnutí.
Sedím tedy dál ve vytopené zamlžené kosmické lodi, kde mi ten déšť až tak nevadí. Ani při myšlence, že se od příštího pondělí mají otevřít zahrádky. Jen ať si klidně prší. My zahrádku nemáme. Já to slyším! Prý jsem zlomyslná a nepřeju kolegům restauratérům.
Není to tak úplně. Diskuse by spíše měla zaznít i z jejich strany:
Pokud na oběd smíme pustit stejně jenom potenciálně hygienicky nezávadné osoby, proč by tedy tyto osoby nemohly sedět pěkně pod střechou v suchu a teple? Navíc pokud jste restaurace primárně zaměřená na jídlo, které lze zvládnout za půl hodiny (obědové hotovky) a s rozestupy a ne na několikahodinové vysedávání u piva? Proč se dělá tento rozdíl?
Nejsem epidemiolog a proto mi pořád vrtá v hlavě, jaký je rozdíl mezi "otevřít zahrádky JEN pro testované a očkované" a "otevřít vnitřní prostory JEN pro testované a očkované"?
Nezdá se vám, že to zavání diskriminací? Nejenom zákazníků, to teď řešit nechci, ale i restaurací, které nemají to "štěstí", že se octly na plácku, který nějakým zázrakem má před barákem pár metrů zbytečného chodníku, případně má k dispozici vnitroblok od velkorysého majitele. Občas mít zahrádku prostě nejde, není ty stoly kam dát, nebo ji nelze hladce obsluhovat bez toho aby chudáci šerpové, pardon, číšníci museli denně překonat počty schodů, co by vydaly na dva výstupy na Sněžku.
Nebo bude nějaká "Antivirus" kompenzace pro "bezzahrádkové", pořád zavřené?
Jsme jedinečná restaurace. Jsme vysoce hodnocená restaurace. Ale jsme restaurace ve sklepních prostorách, bez zahrádky a dokonce i bez skutečného výdejního okénka. Takže máme prostě smůlu a musíme jenom dál čekat, v naději, že se co chvíle zveřejní datum druhého příchodu Spasitele jménem Host a že to nějak přece jenom přežijeme.
Akce na pivo od našeho dodavatele trvá pouze do půlky měsíce. Bojím se opět kupovat nápoje do zásoby, od prosincového dvoutýdenního otevření nám většina věcí procházela, takže jsme vše prostě vypili sami. Bojím se povolat zpátky personál, který si mezitím našel jiné brigády, nerada něco slibuju, co pak nemohu splnit. Nebojím se, že nebudou žádné objednávky, jistí to přece to, že jsme jedineční.
Ale pořád mi ten brouk nejistoty vrtá v hlavě, že až bude venku krásně, lidi přece jenom půjdou na tu zahrádku, gastronomie negastronomie.
Asi budu muset spustit nějakou káámpaň, co byste řekli na "Nemáme zahrádku, přesto nás podpořte ..."
A čím? Asi opět rozvozem, co jiného můžeme nabídnout.
Bohužel nejsme ve stejné frontě se všemi ostatními restauracemi, čekajícími na zelenou.
Jediná věc, která se vrátila do předkovidového stavu je šílená pražská doprava. Takže lidi můžu lákat opět jenom na fantastické grilované speciality, pomalu a neodvratně stydnoucí v polystyrenovém boxu, v plechovce, v koloně, na jedné z mnoha pražských křižovatek s nesmyslně nastavenými semafory (a že jich je).
Nebo přece jenom ať svítí sluníčko, rychleji si udělám ten řidičák a dovezu vám méně vystydlý jídlo na burácejícím dvoustopém drakovi. To bude tedy fakt stylovej rozvoz, kam se hrabou kola a skůtry!
Milí zákazníci, nezapomeňte tedy ani na nás, bezzahrádkové.
Podpořte svou oblíbenou vývařovnu, potřebujeme to nyní víc, než kdy jindy.
