Praha, ve které bolí žít.

Po zprávě o konci Baráčnické rychty, která až na sociální sítě moc pozdvižení nezpůsobila, nyní končí další symbol staré Prahy, který si stihl zahrát i v klasickém českém filmu Vrchní, prchni!: Knihkupectví Fišer v Kaprově ulici.

V místě, kde bylo knihkupectví od roku 1933 má nyní být "luxusní kavárna". Knihkupectví nekončí z důvodu krachu, ale z důvodu "neprodloužení nájemní smlouvy".

Cynikové zde přestanou číst a řeknou si: ‚No co, zákon trhu, prostě někdo nabídl více za tzv. "luxusní prostory na lukrativním místě' (bože, jak se mi z těch manter realitních kanceláří zvedá kufr). Jiní řeknou: ‚Musíme přece jít s dobou, lidé stejně moc nečtou, kavárna se uživí z turistů, bude to společenské místo, moderní, knížky si lidé pořád můžou objednat přes internet, a stejně, není to jediné knihkupectví v Praze...'

Knihkupectví Fišer JE jediné.

Není to jako pouze zavřít jednu z poboček řetězce. Znamená to nahradit něco jedinečného něčím obyčejným. Nakonec, v jeho místě asi něco takového bude, tipuji Starbucks, Costa Café, Bageterie Boulevard nebo jiná tuctová čerpací stanice, jakých jsou stejně v Praze tisíce, kde do sebe naládujeme předražené cosi, co za pár hodin stejně skončí v septiku, strávené, rozložené a zapomenuté. Budou zde posedávat turisté, kteří nemají ani bledomodrý šajn o tom, co to místo znamenalo pro ty netečné tváře, do kterých občas po své cestě Prahou narazí svými segveji. Lidé zde budou lovit wifi zdarma a fotit si selfí s dnešním šálkem kafe, dnes v Praze, zítra v Paříži, a tak dále.

Knihkupectví Fišer je místo, kolem kterého jsem jako studentka při cestě z hlavní budovy FF na Palachově náměstí na druhou budovu v Celetné prošla alespoň milonkrát. Je to chrám, kam jsem vstupovala po špičkách, abych náhodou nevylekala to krásné ticho, které tam panovalo, občas narušeno šustěním papíru a jinými souputníky vstupujícími do posvátného okrsku boha papíru, inkoustu a moudrosti, kde se zastavil čas. Milovala jsem texturu I vůni jejich typického balícího papíru, do kterého vše balili... takový ten s modrým nápisem a čtyřmi knížkami.

Před několika týdny jsem šla kolem a svému společníkovi jsem něco slíbila: "Vidíš tuto výlohu? Tak zde bude zanedlouho vystavena moje knížka!"

Obávám se, že to už nestihnu.

Nesnáším, když nemohu splnit své sliby.

A začínám se čím dál vice strachovat: co bude po Baráčnické rychtě a Knihkupectví Fišer na řadě další? Který další starobylý krámek, podnik, instituce, padne za oběť trestu smrti, vyrčenému slovíčkem "lukrativní"?

Původní obyvatel Prahy. Ohrožený druh "Pražan obecný" se pomalu, ale jistě stává turistou ve vlastním bydlišti. Občas téměř lovenou zvěří. Poprávu si zaslouží být zapsán do červené knihy. Původní obyvatelé domů a bytů jsou vystěhováváni, osobně znám lidi, kteří na jednom místě žili šedesát let. Dům je poté uzavřen a ponechán svému osudu, než zchátrá a developer ho může vykuchat a naplnit jeho seschlou kůži novým obsahem, asi tak, jak se vycpávají hlavy jelenů pověšené na zdi. Pořád na vás kulí ta svá skleněná očiska a vy si pořád znovu uvědomujete, že je už dávno mrtvý.

Stará Praha pomalu umírá, pokud ji ovšem necháme zemřít. Zůstane z ní prázdná skořápka zdí bez života, skanzen, který budou možná v za pár desetiletí na noc zavírat, nějací Pražané obecní budou možná žít v rezervacích, jako Indiáni. Volební právo jim snad zůstane.

Už ani s nadprůměrným českým platem a hnízdící v párech si "Pražan obecný" nemůže dovolit vzít si hypotéku na byt v centru. Musel by na ni vydělávat klidně i sto let. A takovou dlouhověkostí neoplývá. Ale proč by si ho vlastně měl chtít pořídit? V záplavě SUV-ček se zahraničními značkami zaparkuje pouze s obtížemi, nenakoupí si bez "turistické přirážky", jeho sousedé jsou cizinci, kteří si byt pořídili jako investici a často ho ani nevyužívají, manažeři zahraničních firem, nebo pořád se měnící turisté, které majitelé, nájemníci nebo správci bytů přivlečou přes službu AirBnB. V lepším případě je ani nepotkáte, v tom horším pozvracejí schodiště, nebo vás vzbudí hlasitým hekáním, ale ve všech případech zas odjedou.

Opět se ozve cynic a řekne: „Vždyť přece turismus toto město živí!"

Ano, ale nesmíme zapomenout, že turismus a zahraniční kapitál je vždy kukačí mládě, jakmile přeroste jisté meze, sežere, nebo vytlačí z hnízda vše ostatní.  

Praha 1 už není pro Pražany a Kaprova ulice už není ulicí vhodnou pro přežití knihkupectví.

Nicméně, kdyby vám to přece nebylo úplně jedno, zde je internetová petice, kterou pro zachování knihkupectví založilo pár nadšenců. A vůbec se nebudu zlobit za sdílení tohoto zamyšlení a výzvy.