Silvia Suto

Žiju na hranici dvou světů.. a občas i několika zemí, už pěkných pár let. Z donucení okolnostmi. Balansovat nad propastí mě tak nějak baví, závratěmi netrpím. Jsem upřímná, protože nemám moc co ztratit. Co nechci říci, prostě neřeknu, dokud mě nemučí. Pokud něco říci chci, stejně mi v tom nikdo nezabrání.

Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny. 

Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.

 
  • Počet článků 44
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2002x

Silvia Suto

Máslo (povídka)

Ahmed už měsíce nemohl spát. Vášeň ho spalovala a celé dny přemýšlel, jak krásnou Samíru získat. Občas ukradl pohled jejích tajemných černých očí, které ona vzápětí cudně sklopila. Kdykoliv ji měl možnost pozorovat, potají se snažil odhadnout nádherné křivky její štíhlé postavy pod dlouhým hávem. Představoval si její nahou kůži, vlnící se těsně pod tenkou, ale neprůhlednou látkou a šílel při pomyšlení, že tu tenkou vrstvu odhrne a zaboří do ní prsty.

16.2.2015 v 8:19 | Karma: 10,60 | Přečteno: 435x | Diskuse | Poezie a próza

Silvia Suto

Skeptický divoch (povídka)

Lombetonga se rozvaloval na břehu moře, přežvykoval sladký kořen, líně si ostřil harpuny a díval se na klidnou hladinu. Spatřil malý člun nezvyklých tvarů. V něm stáli dva vybledlí muži a měli na sobě pověšené dlouhé tmavé hadry.

15.2.2015 v 0:01 | Karma: 8,93 | Přečteno: 321x | Diskuse | Poezie a próza

Silvia Suto

Červená (povídka)

V plné rychlosti zatáhl ruční brzdu. Pneumatiky zaječely a vyryly do silnice černé hadící se čáry. Jeho vymrštěná pěst se zastavila na jejím obličeji. Vykřikla. - Co to děláš?

14.2.2015 v 12:15 | Karma: 7,61 | Přečteno: 374x | Diskuse | Poezie a próza

Silvia Suto

Bílá (povídka)

- Já nechci. Téměř ležela na pohodlné pohovce kavárny a ztrácela se v šeru, kam lampa visící nad stolem nedohlédla. Její pohled se topil ve skleničce vína. - Vypadáš zkroušeně, - díval se na ni zkoumavě, - co se děje ? - Nechci si ho vzít. - Jo tak! Svatbička... tra tattará, tra tattará, - zazpíval ironicky svatební pochod. Vzápětí se zarazil. - Promiň.   - Prosím tě, šlo by s tím něco udělat?

16.9.2014 v 21:40 | Karma: 13,16 | Přečteno: 503x | Diskuse | Poezie a próza