Opět nikdo nepochopil, co se v Íránu děje...

Se zděšením jsem si přečetla oficiální zprávu o tom, co se v Íránu děje. Se zděšením z totální neinformovanosti agentur, nebo z úmyslné dezinformace. Ať už je za tím cokoliv, v Íránu se děje mnohem více, než by kdokoliv očekával.

Pod perským kobercem vše už dlouho doutná a bublá. Poslední protesty podobných rozměrů země zažila v roce 2009, kdy lidé masově vyšli do ulic demonstrovat proti výsledkům voleb, které potvrdily druhý mandát prezidenta Ahmadínežáda. Po násilném potlačení protesty utichly, vyžádaly si oficiálně 36 obětí na životech, podle opozice kolem 70. Smrt a mučení několika desítek zatčených v provizorních detenčních centrech (hlavně Kahrízak) mělo fraškovitou dohru, teprve před rokem se za vše omluvil generální prokurátor Saíd Mortazáví. Protesty byly íránskou vládou připisovány zahraničnímu vměšování.

Nyní jsou davy lidí v podstatě ve všech větších i menších městech. Jako poslední je relativně klidný pouze Teherán (z důvodu nejsilnější přítomnosti bezpečnostních složek).

Nyní bych vám ráda vylíčila, co se v Íránu děje doopravdy a proč se historie tak trochu opakuje.

Přibližně před rokem se na oblíbených sociálních sítích (hlavně Telegram a youtube) začala šířit poselství, myšlenky a výklady jednoho člověka jménem Sejjed Mohammad Hosseini. Je to bývalý televizní moderátor, který před několika lety z Íránu emigroval. Připravuje dva audio a videoprogramy, Šab becheir Írán (Dobrou noc, Írán), zaměřený na politické analýzy a Restart (Nový začátek, pro název programu použil anglické slovo v perském přepisu). Tento druhý program je revolučnější v několika ohledech. Má dvě myšlenkové a tematické linie. První je podrobný výklad íránských dějin a idejí největších myslitelů nejenom Íránu, ale celých dějin lidstva. Tyto dějiny Hosseiní čte a vykládá přes klíč mystického hnutí súfiů, který podle něj překračuje jak hranice jednotlivých náboženství, tak jednotlivých kultur a etnických skupin. Podle něj je toto hnutí snahou o dosažení dokonalého člověka, racionálního, vzdělaného a v souladu s vyšším duchovním principem. Odvolává se na velikány Persie, jako byl Kýros Veliký (cca 600 – 530 př. n.l.), zakladatel Perské říše a biblický osvoboditel židů z babylonského zajetí, perské básníky a mystiky Háfize, Sa´adího, Attára a Šáha Nematolláha Valího, ale i řecké filozofy Platóna a Sókrata, evropské básníky Shakespeara, Goetheho a podobně. Z hlediska politického zatracuje demokracii jako vládu a výběr nevzdělané většiny a zastává názor, že by v Íránu v budoucnu měly zavládnout vzdělané elity, které nazývá aristokracií, ale v původním etymologickém slova smyslu. Vychází z významu řeckého slova aristos „znamenitý, výborný“ a prosazuje vládu těch nejlepších, ne ve smyslu rodové aristokracie, kterou známe z dějin evropského feudalismu. Hosseiní také často upozorňuje Íránce na nebezpečí zahraničního vlivu, hlavně z Ruska a Británie, zranitelnost země, v případě, že by měla padnout do cizích rukou, ale i na nebezpečí opozičních skupin a jednotlivců, kteří pouze chtějí převzít moc a nemají žádné konkrétní plány pro zemi. Na druhou stranu on sám neprozradil, kdo ho finančně podporuje. Sídlí v kalifornském městě Irvine a nezdá se, že by si na svou rozšířenou aktivitu vydělával prací v kanceláři od devíti do pěti, jako my ostatní.

Druhou, radikálnější linií Hosseiního aktivit je přímé burcování Íránců a vyhlašování tzv. „výzev“. Jsou trochu v podobném duchu, jako byla „kbelíková“ výzva (Ice Bucket challenge), ale mnohem vážnější. Hosseiní vyhlásí nějaký cíl, který poté lidé splní a natočí u toho video, které poté sdílejí s ním a dalšími členy komunity. Výzvy začaly například nápisem „man ham jek ri estarti hastam“ (já jsem také ze skupiny restart) na dlaně. Poté odpálením petard v den čaháršanbe súrí (předislámský svátek ohňů poslední středu před začátkem perského nového roku). Další výzvou bylo potřísnění barvou. Cílem se staly volební a propagační plakáty, billboardy, policejní stanice a základny „basídž“, lidových milicí oddaných vládě, banky a finanční instituce, které zkrachovaly, nebo lidem znehodnotily úspory. Další výzvou bylo házení kamenů, opět na vládní instituce a banky. Poslední výzvou je oheň. Hosseini přízvukuje, aby během těchto útoků nebyly zranění lidé, zvířata a rostliny. Aktivita měla za následek i podpálení několika mešit, hlavně těch, u kterých existovala nějaká forma aktivity organizace Basídž, bankomatů, policejních stanic a podobných institucí. 30.12. lehla popelem jedna z poboček zkrachovalé banky Kowsar.

Z důvodů časových a prostorových jsem byla nucena tento výklad maximálně zjednodušit a nelze na základě několika řádků tyto aktivity soudit. Jistě, tyto aktivity můžou připadat jako záškodnictví a vandalismus, ale v zemi, kde protesty riskujete holý život, musíte tyto aktivity vnímat trochu jinou optikou.

Co je na této iniciativě jinak zajímavé?

Dějin trochu znalí si vzpomenou, jak se v Íránu za Šáha šířily Chomejního myšlenky z Francie. Přes hranice se pašovaly audiokazety s jeho projevy a ty se šířily mezi věřícími. Uběhlo přesně čtyřicet let a historie se opakuje. Nové myšlenky a zprávy se nyní ze zahraničí do Íránu šíří přes modernější zařízení, ale pořád stejným způsobem, sdílením mezi lidmi stejného smýšlení. Další zajímavou skutečností je, že mezi desítkami opozičních skupin, které pouze tlachají o změně režimu, krátí si čas očerňováním ostatních skupin nebo čekají, až někdo udělá špinavou práci za ně, aby mohli pohodlně naklusat a uvelebit se v Íránu, Hosseinímu se skutečně povedlo lidi mobilizovat, vzbudit je z letargie a zbavit je strachu. Hosseiního aktivitu oficiální média dlouho ignorovala a jeho aktivitu podceňovala.

Další zajímavou informací, která se šíří pomalu mezi lidma je ta, že nejvyšší vůdce Chámeneí je definitivně po smrti, nebo v komatu. Hosseiní trvdí, že je tomu tak už 11 měsíců a pokud se nyní „Chámeneí“ někde objeví, jedná se o jeho dvojníka. Existují srovnání fotografií, na kterých lze dvojníka odlišit od originálu na základě rozdílů u ušních boltců. Chámeneího pravá ruka byla ochrnutá v důsledku atentátu a u některých záběrů a fotografií dvojník pozapomněl a pravou ruku normálně používal. Podle dohadů je jeho dvojníkem jistý herec jménem Mír Táher a my jsme možná svědky podvodu hollywoodských rozměrů.

Na okraj, předevčírem vláda prohlásila, že už nebude zatýkat ženy, které se mravnostní policii budou zdát nedostatečně zahalené. Je to snad jeden z posledních pokusů bezradné vlády zachovat si tvář?

Nepochybně, už třetí den trvající nepokoje urychlilo několik událostí: krach soukromých bank, ve kterých měly uložené peníze tisíce lidí (na vklady dávaly 30% úrok, na Západě těmto typům institucí říkají letadlo), zemětřesení, po kterém se oběti nedočkaly pomoci od vlády a celkově vleklé ekonomické potíže země: inflace, kolísající kurz riálu, který způsoboval skokové zdražení a nejisté ceny téměř všech potravin, velká nezaměstnanost a další sociální problémy. Tímto se dostáváme ke klíčovému bodu současných nepokojů. Někdo by mohl namítat, že to jsou opět výtržnosti neurvalé rozmazlené mládeže toužící po svobodě. Nejsou. Složení davu je nyní mnohem pestřejší. Do ulic vyšli už i starší lidé nad padesát let, kteří přišli o své peníze. Jsou to právě dědové, kteří dělali revoluci před čtyřiceti lety. Ti nyní skandují „Rezá Šáh, rúhet šád.“ (volně přeloženo „Rezá Šáh, tvá památka žije“, doslovně tvá duše je šťastná, říká se o zesnulých, kteří nám moc chybí).

Ale nebudou to oni, kdo jednoho dne změní Írán. Dokonce ani jejich nyní čtyřicetiletí synové a dcery. Musí přijít až třetí generace těch nejmladších, kteří už získali odstup jak od Šáha, tak od nikdy nesplněných slibů islámské revoluce. Možná se tak splní předpověď jednoho profesora dějin, podle něhož islámský režim nevydrží déle než padesát let.

Samozřejmě, zatím je vše ve stádiu dohadů a vše se ukáže v následujících dnech. Pokud Vás zprávy z Íránu zajímají, zanechte mi nějaký ten klik, like nebo komentář.