Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část I.
- Proč nedáváš pozor, ty vážně spíš na nohou.
- Pořád zapomínáš, že pracuju ještě někde jinde. Navíc pátky pracuju prakticky tři směny! Od osmi od rána do tří do rána. Uvědomuješ si to?
Jeho další brblání a výčitky už vytěsňuju mimo své sluchové pole. Přes žaluzie se nevyhnutelně prodírá světlo nadcházejícího dne. Navzdory únavě civím do zdi a pokouším se strávit jobovky z předchozího dne. Tou dnešní bylo to, že pár desítek metrů od nás se chystá otevřít podobná prodejna. Přesně teď, kdy jsme si na chvíli vydechli a věřili, že konečně bude líp, zaplatíme všechny dluhy a můj provozní a jediný zaměstnanec si koupí zimní boty místo těch děravejch, co nosí už tři roky. A já si třeba koupím… no jo, už tak dlouho žiju z minima, že už ani nemám zvláštní potřeby. Asi šatní skříň. Tím, že jediný zařízený pokoj v bytě musím pronajímat Američanovi se psem, přišla jsem o skříň a mám vše v kufrech i když nikam necestuju. Možná je to nakonec i praktické, kdybych měla prchat před věřiteli!
Téměř každý den nějaká ta jobovka přijde. Pokud ne, tak ten další si to vynahradí a přijdou rovnou dvě. Ty stravenky už raději počítám do soboty, ať mi to nenaruší statistiku.
Jak tak civím do toho okna a nevím, zda mám brečet, nebo se mám začít smát, rozhodla jsem se sepsat náš malý, ale poměrně neobyčejný příběh, přesně jak se stal.
Jsem (mikro)podnikatelka a právě jsem si umínila, že nezkrachuju.
Jsem tvrdohlavá a považuju to za přednost. Když se člověk nepokusí změnit svůj život, nemá právo nadávat. I když se mu to třeba nepovede. A pokud jo, budete to mít vše klidně v přímém přenosu. Dnes už v přímém přenosu sledujeme vše: řezání hlav, psa převlečeného za pavouka, idiota, kterému nový mobil vypadne na dlažbu, nebo fotbal z druhýho konce planety (z toho všeho asi preferuju ten fotbal).
Třeba se z mého příběhu někdo inspiruje, že podnikat lze začít skutečně od nuly, nebo i z mínusu... podle možnosti ne do ještě většího mínusu. Třeba se někdo i poučí, že nemá strkat ... ale nebudu vše prozrazovat hned.
Neřeknu jméno ani adresu naší prodejny, ani lidí zapletených do tohoto příběhu. Samozřejmě nemůžu i kvůli skryté reklamě. Ani nechci. O moc velkou publicitu nestojím. Bejt slavným lůzrem není nic moc. Akorát v každém dílu mých vyprávění prozradím jeden malý detail, a pokud někdo bude chtít, může nás zkusit najít. Něco jako geocaching, nebo hra na schovávanou. Pokud nás najdete, moc rádi vás přivítáme a třeba si u nás i něco dáte. Prosím čtenáře, kteří by eventuelně odhalili identitu prodejny, aby nic nepsali do komentářů. I když mne třeba potěší, budu je muset nemilosrdně mazat.
Usměju se pod vousy. Můj provozní a jediný zaměstnanec na mne nevěřícně zírá.
- Už zase chatuješ?
- Cože?
- Vykecáváš se s chlapama.
Vrhnu na něj nasupený pohled a chci mu říci , že je pět hodin ráno a všichni spí a že jsem právě začala psát náš absurdní příběh, ale raději mu přitakám. Už nemám sílu pořád něco vysvětlovat.
***
Ale asi pěkně po pořádku, jak to všechno bylo. Vše vlastně začalo v den mých třicátin. Nebo vlastně o něco dříve. Občas se člověk sám sebe ptá, proč se mu stalo to a to, kde vlastně začal ten obludný řetězec padajících domino kostek a kdo postrčil tu první. A taky kdy konečně skončí!
Obecně vztahy mezi lidma jsou jako vztah mezi lodí a pasažérem. Člověk přijde do přístavu, vybere si člun k rybaření, jachtu nebo zaoceánský parník, a nalodí se. Občas se může dostat do nedozírných dálav a posunout se někam, kam ani sám nečekal. Občas si až během cesty uvědomí, že si koupil lístek na Titanic. A záchranných člunů málo... Někteří lidé člověka nadnášejí, někteří po něm střílí a někteří se potopí a strhnou vše s sebou.
Mého provozního a jediného zaměstnance jsem poznala v den mých třicátin. Je mu o rok více než mě a je to cizinec. Poznali jsme se přes jednu společnou kamarádku ze stejné země, kterou napadlo ho pozvat na oslavu, protože je s ním sranda. I byla.
V té době jsem ještě bydlela na Břevnově, se spolubydlící a dvěma svéráznýma kocourama. Po pár měsících jsme se všech pět hlav přestěhovali na Žižkov. Dotáhla nás tam jedna moje kolegyně. Byl to velký barák s levnými byty, i když některé byly v poměrně strašném stavu. Vzali jsme si dva byty, jeden já s mým budoucím provozním a ten druhý bývalá spolubydlící s kočkama. Nechala si je oba, jelikož on má na kočky alergii. Samozřejmě na toho svého platím výživné.
Byli tam dva pokoje a malinkatá kuchyň metr krát metr do L-ka, hned v předsíni. A začali jsme --- malovat. Téměř každý centimetr toho našeho bytu dostal nový nátěr. Oba jsme přes den pracovali a v noci škrábali, malovali, lakoval, drhli ... zdi, stropy, okna, dveře, balkon, parkety... až se těch pár místností začalo podobat na byt.
A pak on přišel o práci.
(pokračování příště)
Část I. - Část II. - Část III. - Část IV. - Část V. - Část VI. - Část VII. - Část VIII.
Silvia Suto
Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"
Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.
Silvia Suto
Zahrádku nemáme, ale zato máme úplně jedinečné jídlo... (provozní opět bloguje)
Od pondělí otevřou restaurační zahrádky. My bohužel neotevřeme. Pořád nesmíme. Asi si třeba nezasloužíme přežít, jako ti privilegovaní. Zahrádku totiž prostě nemáme.
Silvia Suto
Šefééé, kolik Xanaxů do toho guláše?
"Do datové schránky dorazila nová zpráva s identifikačním číslem 85524...." září na displeji telefonu. Polévá mě studený pot. Zbaběle odkládám její otevření a občas se na tu chvíli připravuji i několik dnů. Mám totiž restauraci.
Silvia Suto
Nová dimenze cestovatelských přednášek: téměř virtuální návštěva
Exotickým cestám asi na jistou dobu odzvonilo, pořád ale můžete zajít na poznávací večer se zábavným povídáním a ochutnávkou nevídané gastronomie. Představte si, že je to za necelé čtyři stovky a nemusíte ani vystrčit nos z Prahy!
Silvia Suto
Gastropanika aneb Covid-19 má i neviditelné oběti.
780. Sedmset osmdesát korun českých. Celá naše dnešní tržba. V sobotu! Přišli dohromady dva zákazníci a tři objednávky přes rozvozové společnosti. Pouhý týden poté, co u nás nebyla pomalu ani jedna volná židle a personál nestíhal.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Prodej pozemku 1534 m2 v Liberci, ul. U Lesíčka
U Lesíčka, Liberec
3 890 000 Kč
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1998x
Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny.
Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.