Postarej se sám nebo chcípni!Naše vyspělé zdravotnictví po roce 89!

A tak člověče makej a jen se děs, aby se ti něco nestalo. Postarej se o sebe sám nebo chcípni! Nemohu hodnotit co je správně a proč to tak je, ale výsledkem je, že by člověka nechali umřít než by život zachraňující lék napsali!

jachci.cz

Tohle je můj osobní zážitek a reálný příběh. Tam jsme to bohužel dopracovali! Proč si ze všeho nemůžeme vybrat to nejlepší, toho se držet a dále to rozvíjet. Omlouvám se za popis příběhu, ale pokusím se nejmenovat a to nejen osoby. To mně nepřísluší, to by měla moje máma.
Můj bratr je po několika závažných operacích na mozku. Má invalidní důchod a užívá léky, na kterých je životně závislý! Jeden z těch léků mu předepisují na Endokrinologii, a kdyby ho neměl, velmi rychle by v lepším případě skončil ve vážném stavu v nemocnici nebo v horším umřel. Jedná se o velice drahý lék a tu začíná můj příběh.

Část první:

Volala mi vyděšená máma, že neví, co má dělat. Bratrova Endokrinoložka onemocněla a již to nějakou dobu trvá. Nejdříve tam měla nemoc a následně tam měla nemocná na delší dobu s předpokládanou hospitalizací v nemocnici. Cedulku „potřebné léky vám napíše váš obvodní lékař.“ Bráchovi docházeli léky tak máma došla k obvodnímu lékaři. Ten ji nejdříve řekl, že ji nic nenapíše, že to nemůže napsat. Pak mámě napsal alespoň jedno balení, který má ale bratr pouze na jeden týden. Další, že už ji v žádném případě nenapíše. Máma volala úplně zoufalá, co má dělat. Moje žena je lékařka a bohužel tento lék napsat nesmí. Zjistila však, že obvodní lékař ano, pouze to nechce napsat, protože tento „velmi drahý“ lék významně zatíží jeho budget na léky. Mohlo by se stát, že se ho pojišťovna dotáže, proč takto drahý lék předepisoval. Důvod by si nemusel ani vymýšlet, ale stálo by ho to asi práci. Jestli jsou tam i jiné sankce netuším. Mámě jsem poradil, ať se s obvodním lékařem domluví, lék napsat bez problémů může, případně kdyby se bránil, ať ji zavolá do okresního města a tam se domluví s jiným Endokrinologem, kam by máma pro léky dojela. Endokrinologa jsme našli a dali ji jméno i kontakt. Než aby mu volala máma, lékař s lékařem se snáze domluví a navíc jeho obvodní lékař má jeho zdravotní kartu. Znělo to jednoduše, rozumně, proč by to nevyšlo? Omyl! Obvodní lékař ji vyhodil, že žádný recept nenapíše, že nikam volat nebude a že o bráchovi vlastně nic není, jen mu píše léky, „cítíte ten paradox!“ Máma mu řekla, co má dělat? Když nebude mít lék, bude mít bratr velký problém? Doktor: „no nic, tak ho odvezou do nemocnice nebo to dejte do televize Nova!“ Nemocnice by byla bohužel ta lepší varianta a té by se vůbec nemusel dožít. Ten lékař je podle mého blázen, protože zrovna jeho jednání je na stížnost na lékařskou komoru a pro televizi Nova jako ušité! Máma opět zoufale volala. Bratr už má léky jen na pár dní. Moje žena zapracovala a po několika telefonátech byl další návrh řešení na cestě. S mámou jsem se domluvil, že zajedeme, vysvětlím mámě osobně, co má dělat a moje žena ji dá recept s lékem, který si ve stavu nouze vyzvedne. Stejná účinná látka, ale jiný lék a forma. Zajeli jsme, vysvětlili, recept předali a zase odjeli. Na mámě bylo vidět, jak se ji hodně, hodně ulevilo. Měla dojet do okresního města k interní lékařce, před tím ji zavolat a objednat se, kdyby se náhodou „cukala“ a byl to problém, dojet do okresní nemocnice, odkázat se na konkrétní jméno lékaře a oni to musí vyřešit – léky napsat.

Část druhá, vyvrcholení:

Máma dojela do okresního města a začala druhá část. Interní lékařka mámě nic nenapsala, že nemůže. Podle mého stejný problém jako obvodní lékař. Byla však o úroveň výš, ta alespoň zavolala ne na jinou Endokrinologii, ale do lékárny v místě bydliště mých rodičů a snažila se s nimi domluvit, aby mámě dali nějaké balení na dluh. No, podle mého ne moc dlouhodobé řešení, ale alespoň zavolala. Máma si doma přečetla název léku od nás a šla se zeptat do lékárny na stav situace. Nějaké balení na dluh by dostala, ale to není dlouhodobé řešení a náš lék? Lékarnice ji říkala, že ten lék už se nevyrábí a že ho nemůže objednat – ejhle. V naší největší nemocnici ho mají a používají a jinak je asi nedostupný. To má žena netušila. Přesné údaje nemám, ale prý to tak může být. Do velkých nemocnic se dostane, ale jinak ten lék sehnat nemusíte. Pokud není splněn jeho určitý odběr ročně, x tisíc balení, ztratí akreditaci a nesmí se vydávat. Prý je hodně takových léků včetně jedinečné účinné látky. Ale není velký odběr není „business“ není lék! Máma se dnes sbalila a bez nějakého objednání dojela do krajského města hledat jiného Endokrinologa. Došla do polikliniky a ambulance tam byla, ale lékař ne. Sestřička ji poradila další ordinaci. Tam si musela počkat, nebyla objednaná, ale nakonec odešla s receptem na léky na tři měsíce ! Super. Když mi volala, byla šťastná! Další už ji prý nenapíše, leda by přijela s bráchovo kartou a registrovala se u nich. Máma prý počká dva měsíce, a pokud se jejich Endokrinoložka nevrátí, tak se přeregistruje. Obvodního lékaře prý zatím nevymění, i když ví ……. a do televize to dávat nebude. Alespoň, že to dobře skončilo.

A tak člověče makej a jen se děs, aby se ti něco nestalo. Postarej se o sebe sám nebo chcípni! Tak to bohužel je. Bráchovo lék stojí 2 000 Kč balení – pro něj na týden. Obdobný lék a stejná účinná látka, který se prý nevyrábí, ale v některých nemocnicích se stále užívá, stojí 200 Kč. Nemohu hodnotit co je správně a proč to tak je, ale výsledkem je, že by člověka nechali umřít než by život zachraňující lék napsali!