Průvodce nesmělé dívky - Jak okouzlit muže - Anita Naik - recenze

Když jsem řekla kamarádce, že mám napsat recenzi na knihu Průvodce pro nesmělé  dívky – Jak okouzlit muže od Anity Naik, smála se a řekla:  „Zrovna ty budeš psát recenzi na Průvodce pro nesmělé  dívky?“ Nesmělá já tedy opravdu nejsem, občas trochu nejistá, ale nesmělá opravdu ne. Navíc mám naprostou nedůvěru k tzv. „self-help books“ plných univerzálních rad a receptů, jak nalézt celoživotní štěstí. Jedinou v tomto duchu napsanou knihou je pro mě kniha Haliny Pawlowské 12 nemorálních rad, jak být šťastný. Na druhou stranu jsem byla zvědavá, co se nesmělým dívkám radí kromě toho, aby nebyly nesmělé. S těmito pocity jsem odložila rozečtenou knihu Machiavelliho děti a začetla se do Průvodce pro nesmělé dívky.

Dvěstě stran dobře míněných rad, jak ptáčka lapit, jak ho nevyplašit, jak mu přistřihnout křídla, aby nám neuletěl,  z nichž některé byly opravdu úsměvné jako třeba ta, jak poznáte, že spolu nechodíte, což je třeba v případě, kdy vám váš domnělý partner pořád dokola opakuje, že spolu nechodíte...

Jinak mi ale naskočila husí kůže hned na začátku, kde se autorka pasuje do role vztahové  expertky. Co to je vztahová expertka? Podle svých vlastních slov má za sebou patnáctiletou praxi ve vztahovém poradenství, a ačkoliv sama již zakotvila v pokojném přístavu manželském, jak sama tvrdí, před tím byla expertem na milostné karamboly. Takže vlastně takový kozel zahradníkem. Nu, dobrá.

Hned první rada mě rozesmála – jste single a to není důvod se hroutit. Nemusím se hroutit? Uf, to se mi  ulevilo! Tady někde mi došlo, že budu muset změnit svůj přístup ke knize, nebo ji vůbec nedočtu. Kdybych teoreticky byla nesmělá dívka a tahle kniha by se mi dostala do rukou, co by mi dala? A dala by mi něco?

Rady jako naučte se být sama se sebou, najděte si nové koníčky, ujasněte si, co vlastně od vztahu chcete, buďte aktivní ve vyhledávání  nového partnera, jsou jako vystřižené z Cosmopolitanu, pro který (mimo jiné) autorka píše. V podstatě v pořádku, řeklo by se, ačkoliv zrovna pro mě představa, že někoho pozvu na rande, je asi tak reálná jako, že v pondělí poletím na Měsíc.

Upřímně řečeno, nejvíc mě bavily citace lidí z výzkumu, který autorka provedla, a z něhož vycházela při psaní této knihy. Hlášky jako: „Jednou jsme se na schůzce celou dobu bavili o hlávkovém salátu.“ mě rozesmívaly a vlastně jsem si přála, aby jich v knize bylo víc namísto na jejich základě vytvořených obecných rad.

Láska a vztahy jsou tak individuální záležitosti, že vytvářet pro ně obecně  platná pravidla je podle mě smysluplné asi jako nakreslit mapu v měřítku 1:1. Může být stoprocentně přesná, ale stejně vám neřekne, že  soused právě rozkopal silnici. Nicméně holky, pokud sedíte večer samy doma a hypnotizujete mobil v očekávání, že vám zavolá váš ex, který si uvědomil, že bez vás nemůže žít,  tak vám pár dobře míněných rad neuškodí.