Jmenuji se Novák aneb zářný příklad mužské logiky

„Jsi Pavel Novák, jo…?“ oznámil mi spíš, než se zeptal, šibalsky na mě zamrkal a pozdravil manželku v telefonu. Nechápavě jsem zvedla obočí, které se ještě více prohnulo, když jsem ho uslyšela, jak říká: „Jsem s kolegou na večeři…….“ Najednou mi došlo, že jsem v ilegalitě.

S M. se známe skoro celou věčnost. Před patnácti lety, pod vlivem několika vypitých piv a pasivního vdechování marihuany mi jednou v univerzitním klubu Véčko strčil jazyk do pusy. Od té doby mezi námi nikdy nic nebylo, jak já říkám – cokoliv sexuálního se vytratilo s vůní marihuany z mého svetru. Nevídáme se často, dlouho nás dělily stovky kilometrů, on se mezitím stihnul oženit a zplodit krásného syna. Čas od času jsme zašli na večeři.

„Proč si jí neřekl, že jsi na večeři se mnou?“ zeptala jsem se, když poslal manželce pusu a zavěsil.

„Ale…“ mávl rukou.., „ona by to nepochopila…“ řekl jen. Nepochopila by, že šel s kamarádkou na večeři? To jsem zase nechápala já. Jeho ženu znám jen z fotek a vyprávění, a má představa, kterou jsem o ní měla – tedy, že to musí být rozumná a fajn ženská, se mi začal v hlavě rapidně měnit – najednou z ní byla lítá saň žíznící po mé krvi. Všichni ostatní hosté v restauraci se proměnili v její špehy (tak který z vás jí řekne, že její manžílek nevečeřel s Novákem ale se Suskou?), ona se všechno samozřejmě dozví a hned druhý den na mě bude čekat před domem s bejsbolkou v ruce, aby mi doslova vymlátila z hlavy myšlenku krást jí manžela… Argumentovala by samozřejmě tím, (a to bych s ní musela souhlasit) – že kdyby přece o nic nešlo, tak by si její muž nevymýšlel, že večeří s kolegou….

Takže než nám donesli dezert, já ležela u sebe před domem s rozbitou hlavou a jehlovým podpatkem zapíchnutým uprostřed čela a důvod mi pořád unikal…

Když jsem to řekla kamarádce, řekla jen: „Tys byla Pavel Novák?…. Těší mě – Martin Volejník….“ dodala a začala se hrozně smát. Zjevně to byl rozšířenější jev, než jsem si myslela.

„Proč to ti chlapi dělají? Vždyť jim musí být jasné, že když se to provalí, tak to prostě nevysvětlí“ řekla jsem.

„To nevím, ale když jsem se ptala, bylo mi řečeno, že my ženské jsme takové hysterky, takže nám raději lžou, než abychom jim dělaly scény…..“ Tak tomu já říkám mužská logika.