Sedět na pařezu…

Na stránkách OnaDnes právě probíhá soutěž o vstupenky na nějakou luxusní akcičku. Vyhrát může ten, kdo v rozsahu maximálně pěti vět nejlépe napíše, po čem toužil nebo o čem snil v dětství…a jestli se jeho sny splnily…

Jako max. pět vět?!!! Co jsem nějaká reklamní agentura? To mám vážně zkusit do pěti vět vecpat celé mé šťastné dětství? Všechny ty hry bez hraček, všechny ty přeslazené žluté limonády a studené palačinky… a prsty zažloutlé od ořechových šlupek, odřená kolena, lezení po stromech, hraní na princezny nebo policajty…Každý den byl o jiném snu a jiném přání!

Já se asi této soutěže účastnit nemohu…ale aspoň mě donutila k zamyšlení. Co jsem si vlastně jako dítě nejvíc přála? Jaký sen jsem si splnila? Kromě takové klasiky jako přání být princeznou nebo paní učitelkou jsem třeba jednu dobu urputně toužila umět vstoupit do televize a být součástí filmu Nekonečný příběh…a zachránit toho koně dřív, než se utopí v bažině…Nevím, jestli jsem víc milovala Atreje nebo Falka… Taky jsem si přála mluvícího psa, nebo prsten princezny Arabely…a jeden čas jsem toužila mít sourozence.

Nestala jsem se ani princeznou, ani učitelkou a koňů se bojím…Stala jsem se právníkem, takže nejblíže mám občas právě k tomu Nekonečnému příběhu…Místo mluvícího psa mám kočky, které nemluví, a mladší sestru, která toho nakecá až až…Jenže co jsem si vlastně přála nejvíc? A co se vážně splnilo? Celkem intenzivně si pamatuju, jak jsem jednou plakala ve školce a když se mě paní učitelka zeptala, co bych chtěla, tak jsem řekla: „Aby mě měl každý rád.“ Už jsem se zmínila, že jsem právník?! Takže tak…

Ani jedno z těch přání nebylo takové jako hlavní…I když jedno by se vlastně našlo! Měla jsem strašně ráda toho drzého Zajíčka z vtipů o zvířátkách! Mám toho chytráka vlastně ráda do dneška. Určitě ho taky znáte. Většinou sedí na pařezu a piluje si nehty. Jde kolem liška a ptá se: „Zajíčku, co děláš?“ A Zajíček říká: „Ale sedím na pařezu, piluju si nehty a čekám, až půjde kolem Medvěd a dám mu do držky.“ A tohle se opakuje s několika dalšími zvířátky, až se konečně objeví sám Medvěd, který se ptá: „Zajíčku, co děláš?“ A Zajíček říká: „Ale sedím na pařezu, piluju si nehty…a kecám strašné kraviny.“ Až později jsem se dozvěděla, že existují i sprosté vtipy se Zajíčkem…to však nijak neubralo mému malému hrdinovi na jeho šarmu.

Rozhodně jsem si ho ale nikdy nepředstavovala jako toho infantilního zajíce z animovaného seriálu „Jen počkej, Zajíci!“. Tam jsem vždycky fandila Vlkovi. Protože tenhle zajíc (jo, s malým z!) si vlastně nikdy nezasloužil, aby vyhrál a pořád jenom fňukal a byl jak nějaká blbá malá holka. Teď když o tom přemýšlím, tak mi Vlk dost připomíná hlavního hrdinu z filmu Machete. Myslím vzhledově a gesty. Možná by si ten chudák starý zasloužil, aby se zbavil toho blbého zajíce, dostal vlastní pořádnou roli a konečně to rozjel! Třeba by se toho ujal Rodriguez nebo Tarantino. Potenciál tam dle mě určitě je.

Když už jsme u toho, tak třeba v seriálu Tom a Jerry jen ten „slabší“ hrdina ztvárněn daleko lépe. Jerry je prostě třída a nevyhrává žádným kvičením, ale vtipnými kousky…Ale i tady mohl Tom dostat víc prostoru a občas vyhrát nebo se neprojevit jako totální loser…Jenže na něco dramatičtějšího nebo akční zase tenhle chudák kocour nemá obličej.

Kde sem to???…a jo, mé sny! Max. pět vět? Bohužel to vážně nebude soutěž pro mě...chjo...

Takže teď stručně:

Vedle toho, že by se měla dát šance i starým vlkům a kocourům, je mým dalším přáním potkat toho Zajíčka z anekdot. To je vlastně můj sen již z dětství -  posedět s ním na pařezu, pilovat si nehty a kecat strašné kraviny…

…aspoň to poslední mi umožňuje tenhle blog…a na toho Zajíce si počkám!