Nešťastné kolo

Tak nám ukradli kolo…zamčené a z kolárny…ve Švýcarsku! Kolegyně v práci říkala, že se není čemu divit, když bydlím ve čtvrti plné cizinců. Nějak asi zapomněla, že já jsem taky přistěhovalec. Možná jsem si tak to kolo ukradla sama, abych dala průchod svým pudům!

Ne, vážně. Já své kolegyni rozumím. Sama vidím, že tenhle druh kriminality nepatří úplně mezi švýcarské speciality jako třeba sýr, čokoláda a tajná bankovní konta. Takže jsem tomu vysvětlení s přistěhovalci zcela věřila…až do doby, než se kolo vrátilo!

Kolo hledí na mě, já hledím na kolo. Stojí tam, zcela v pořádku, jen zámek má odemčený. Ne, nespletla jsem se. Můj přítel na ten původně ztracený dopravní prostředek taky hledí a nevěří. Co se vlastně stalo?

Varianta 1

Skutečně to byl nějaký ten kriminální živel z Afriky nebo východní Evropy nebo bývalé Jugoslávie nebo – všichni živlové najednou! Tihle gangsteři nebohé mé kolo ukradli a chtěli jej prodat. Jenže buď jim byl na stopě nějaký statný švýcarský kriminalista jménem Uwe Veverka a lupu se museli zbavit resp. jej vrátit, nebo se dívali na televizi a při nějaké reklamě na dětské plenky se v nich hnulo svědomí. Představili si, že majitel na tom kolo chtěl vést svou ženu do porodnice a teď tam musí oba pěšky! Nebo chtěl vlastník na tom kole svou ženu opustit, jelikož si uvědomil, že chce raději cestovat mezi domorodými kmeny v Amazonii. Prostě padouchům došlo, že tohle ukradené kolo může být součástí dojemného příběhu. A on i ten padouch může být sentimentální.

Varianta 2

Kolo si půjčil soused, protože se strašně moc musel dostat z bodu A (náš dům) do bodu B (neznámé, ale důležité místo). Možná se jednalo o cigarety na benzínce, možná o předání výkupného za domácího mazlíčka, který byl unesen nějakým zlotřilým cizincem! Jen počkej, darebný cizinče! Uwe Veverka je ti již na stopě! Milý sousede, děkujeme za vrácení!

Varianta 3

Kolo už mělo dost svého otrockého života a prostě uteklo, resp. ujelo. Zámek otevřelo silou své vůle a touto silou také otevřelo dveře a už bylo na svobodě! Prohánělo se šťastně po známých i neznámých cestách a toužilo osvobodit další své druhy. Jenže omamné pocity trvaly jen do prvního deště. Pak si kolo uvědomilo, že sice musí pořád někoho vozit, ale zase je v mezidobí schováno v teple a suchu. Vzpomnělo si na ty šťastné chvíle při výměně duše nebo promazávání řetězu a zatoužilo zase někomu patřit. A tak se včera prostě vrátilo a tváří se teď jakoby nic …

Je mi jasné, že zejména pro poslední variantu jsou třeba nějaké ty drogy nebo aspoň dostatek alkoholu…budu si muset s kolem vážně promluvit, ať už to nehulí a radši víc myslí na svou budoucnost!