Když jsem byla malá holka, nikdy jsem si nemyslela, že tuhle větu budu někdy říkat. Myslela jsem si totiž, že lidstvo někam pokročí…
A ono nepokročilo a pořád žehlí…smutné i drsné zároveň. Sice už máme různé chytré žehličky, ale ještě nejsou dost chytré, aby žehlily samy – potvory líné!
Do telefonu se nám vejde celý svět a žehlení i nadále patří mezi domácí práce! A protože se jedná o stereotypní a blbou práci, kterou nikdo pořádně neocení, tak je to domácí práce, která se řadí do čeledi prací ženských. Co tím chci naznačit? Vůbec nic. Jen se podívejte na vaření, uklízení, praní a žehlení. Výsledky pomíjivé, chvála jen občasná, aktivita očekávaná. Muž oproti tomu opravuje, vyměňuje nebo seká. Výsledky jsou jasně viditelné, obdivované a chválené. Co si budem, že? Ono nalít čistič odpadu přímo do odpadu to chce prostě zkušenosti a znalosti, která má málokterá žena. Pokud se náhodou každý den neucpe odpad v kuchyni, nevybuchne auto nebo nenaroste dostatečný prales místo trávníku (což se děje vlastně každou hodinu), pak se muž na tyto práce připravuje, a to v poloze horizontální. Při tom stihne taky vyřešit, který politik nebo trenér je debil a další světové problémy.
Ale dost – tohle nemá být žádná kritika rozdělení prací na ženské a mužské. To já celkem beru a dodržuju a samozřejmě vím, že jsou i muži, kteří jsou takoví hrdinové, že doma chytnou vysavač nebo i vařečku - dokonce opakovaně a s úspěchem! Zatímco pro vaření a uklízení mám pochopení - prostě se to dělat musí, aby se rodina nebrodila ve špíně a nechcípala hlady, smysl žehlení pro mne zůstává záhadou…
Podle mě patří žehlička mezi nástroje mučící. Jen si představte, jak je podezřelý postaven před koš s prádlem a ví, že dokud nepráskne své komplice, bude žehlit a žehlit. Jasně může si mezi tím dát kafe, nebo si pro radost umýt okno, ale ten koš tam bude čekat a plnit se a plnit se. Pro zvýšení efektu by si čerstvě vyžehlenou pánskou košili s dlouhým rukávem (můj oblíbený kousek!) vždy oblékl dozorce, chvíli by se v ní producíroval nebo si v ní udělal pár kliků, pak ji hezky zmuchlal a hůra zpět do koloběhu. Jak tak nad tím uvažuju, tak doufám, že moje případná dcera bude jednou žít ve světě, kde bude žehlička patřit na seznam zakázaných zbraní a druhů mučení.
Jenže Bůh ví, jak to všechno bude. Nechci strašit ty z vás, kteří sdílí můj pokrokový názor, ale jsou mezi námi i tací, kteří žehlí rádi! A - teď přijde to nejhorší - nejen že žehlí košile a trika s límečkem, ale dokonce i utěrky!!! Chápete to - žehlit hadry na nádobí?!! S takovými zpátečníky lidstvo moc daleko nepostoupí, to vám teda říkám!
No, nic…nejde to oddalovat. Nástroj hrůzy už čeká, koš, který mimochodem už přes prádlo nejde vidět, čeká samozřejmě taky. Obávám se, že kromě destilované vody do napařovací žehličky budu potřebovat taky nějaký destilát do sebe, abych to přežila…tak žehlení zdar…a žehličce zmar!
