Kolik řečí umíš, tolikrát si člověkem,… říkávalo se. Vyrostl jsem v době socialismu, kdy povinným jazykem byla ruština a společným čeština se slovenštinou (Československo) a stále dospívám, nyní již v kapitalismu, ve kterém jsem se naučil jazyk třetí – polštinu.
Píše se rok 1991 a můj nadřízený mi sděluje „poletíte do Itálie“ cílové místo Miláno, letiště Malpensa. Byl jsem potěšen a zároveň trochu znervózněn díky svému jazykovému vybavení, protože právě s ruštinou se hodnotím jako půlčlověk, ale intenzivně se učím polsky tak třeba…
„Nebojte se“ dám vám s sebou pána, který umí docela dobře německy, ujišťoval mě nadřízený, což také dodržel a dal mi adresu firmy do které se mám dostavit v Itálii, včetně ujištění „nebojte se, na letišti v Malpense vás budou čekat“.
S „tlumočníkem“ jsme se sešli na letišti v Praze, pánovi bylo asi jako mě nyní (okolo padesátky). Vydali jsme se na cestu, a to na jednu z prvních letecky pro nás pro oba. Byl jsem trochu nervózní, ještě že se mohlo v letadle kouřit. Cestou přes Alpy jsme mohli nahlédnout i do pilotní kabiny, protože její dveře byly stále otevřené.
Přistání, pasová kontrola…v hlavě si promítám poslední „politické události“ jak se státy okolo nás brání přistěhovalcům za prací a houfně vrací třeba i turisty z hranic, kteří nemají rezervovaný hotel a peníze v určitém množství na útratu. To my jsme neměli! Jen papírek s adresou a telefonem (poz.mobilní telefony ještě nebyly).
Nervózně a zpocenou rukou podáváme své pasy k odbavení, rozumím jen „moment seňor“ a pak jen již cítíme v podpaží ruku celníka, který nám druhou rukou ukazuje, kam máme jít. Pasy už nemáme. Místnost tak 10 x 4 metry rozdělená v polovině mříží, za kterou jsou, jak zjišťuji ženy.
Tak a jsme v pr…., říkáme oba dva a náš pohled najednou spočine na dvou ženách přes mříže, vidíme to, co jsme začali vídat jen v krátce u nás promítaných amerických filmech. Nádherné, vysoké, štíhlé, elegantní s cigaretkou na vysokých podpatcích a kraťoučkou sukýnkou. Něco na sebe pokřikují s celníky italsky, ale smějí se u toho. My stále koukáme s otevřenými ústy a úplně jsme na všechno s našimi problémy zapomněli.
„Zrobię mu loda“, (polský výraz pro orální sex) slyším najednou, ale to je přeci polština! Jsme zachráněni! „Przepraszam pani“ oslovuji tu o něco hezčí a vysvětluji jí naši situaci. Děvčata jsou mile překvapená z mojí polštiny, ale před tím než naše požadavky a vysvětlení přednesou celníkům chtějí abych jim řekl pár vět česky (připadá jim totiž čeština strašně směšná), tak narychlo povídám pár vět typu třitisícetřistastříbrných stříkaček…a podobně, děvčata se strašně smějí, až se za břicha popadají.
Nyní jde všechno rychle, během 20 minut nám otevírají mříže, vracejí pasy a setkáváme se se zástupcem firmy, který na nás čekal v příletové hale a stále ještě drží cedulku se jménem naší firmy.
Později se dovídáme, že přes poledne v Itálii nepracují a celníci se nemohli dovolat pro ověření, polské prostitutky je vlastně poslaly do příletové haly pro človíčka, který na nás čekal.
Přebíráme od firmy dva dodávkové vozy a ujíždíme směr Československo, přespáváme vysoko v Alpách, již ve Švýcarsku a kolega „tlumočník“ již naplno může využít kolikrát je člověkem on…
