Zuzana Růžičková už není...

odlétla do míst, kde se setkávají hudba. talent, píle a lidé s Bohem. Čeká na ní vzácná společnost – její milovaný manžel Viktor Kalabis, Johann Sebastian Bach, skvělé cembalo – a Bůh.
První dáma cembala.

Asi by tam koncertovala pro celá nebesa věčně, ale Domenico Scarlatti připomenul její nedávný slib: „…tedy pokud se příště narodím zase jako cembalistka, nahraji všech 540 kusů od Scarlattiho.“

A tak teď poslouchám Bachovu  Chromatickou fantazii a fugu D-moll BWV 903 v jejím podání, a ačkoliv fantazie zrcadlí také mé zoufalství nad ztrátou takové umělkyně, fuga na závěr dává naději, že snad, jednou, někdy, někde na toho Scarlattiho dojde paní profesorko. Já už se asi také nedožiji, ale ti mladí po mně, ty tady přece nemůžete jen tak zanechat…

Neuvěřitelných 90 let.

 

Se svým žákem Mahanem Esfahanim z daleké Persie potvrzuje, že hudba nezná hranic…

 

 

 

 

 

Se svým milovaným cembalem...

 

 

 

 

Na shledanou paní profesorko...

Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).

Autor: Dana Šumová | čtvrtek 28.9.2017 9:00 | karma článku: 17,24 | přečteno: 289x