Když se řekne BARTA

Laik se může tak snadno zmýlit. Zaměnit výtvarníka a hudebníka. Čárka nad „a“ se přehlédne jedna dvě...

Nedávno jsem si vyhradila jeden večer jen na klasickou hudbu a těšila jsem se na poslech našeho současného violoncellisty Jiřího Bárty, virtuosa světové úrovně. Objevovala jsem další a další jeho interpretace, žasla jsem, jak zvláštně zahrál tolikrát zahranou 3. část Haydnova 2. violoncellového koncertu (ukázka je pod čarou na konci blogu – pro milovníky romantismu), až jsem dospěla k zvláštní skladbě.  

Jde o dílo estonského skladatele Arvo Pärta Fratres for violoncello and piano. Fratres v překladu Bratři,  mi leželi v hlavě pár dní, dílo mi připadalo mimořádné, a tak jsem se k němu po pár dnech opět vrátila.

Zadala jsem do YouTube „Barta“ – a ejhle. Vyskočil na mne dokument „Kronika Krysaře“. Poněkud jsem přehlédla, že zde už je autor, taktéž Jiří, psaný Barta s krátkým a. Pustila jsem si ho – a ztratila dech na celých 13 minut snímku. Je to totiž historie vzniku slavného loutkového filmu Krysař, na kterém pracovali ve Studiu Jiřího Trnky téměř dva roky desítky loutkářů, výtvarníků a techniků, spolu s režisérem Jiřím Bartou a autorem hudby Michaelem Kocábem. Všichni známe tu krutou středověkou legendu, o nelítostném Krysaři z městečka Hameln. Známe i tento náš loutkový film, který patří právem mezi špičku světové animace a loutko-herecké tvorby. Ale jen málokdo zná detaily toho, jak se film rodil. Je to záznam mimořádně zajímavý výtvarně, hudebně i lidsky.

Vybavila se mi velká výstava 40 let československého znárodněného filmu, která proběhla v r. 1986 letech v Praze U Hybernů, s rozsáhlou expozicí věnovanou animovanému filmu. Zde jsem měla poprvé možnost vidět in natura, jak složitě vznikal právě tento film. Byl tam na stole postavený celý Hameln, na to se nedalo zapomenout. A najednou mi vytanuly i Fraters – Bratři - v podání onoho druhého Bárty. Podivuhodně k sobě pasují i když je dělí staletí. Asi to je poctivostí a syrovou formou, kterou oba tvůrci vložili do své interpretace díla.  Podívejme se.

Kronika Krysaře – dokument vznikl r. 1985, KF a.s. režie M. Humplíková, hudba V. Mišík, J. Hrubý. Práce loutkářů zde je symfonií, která loutkám dává život, aniž by musela používat detaily tváří. Často o charakteru postavy vypovídá jen způsob chůze, pohyb, nachýlení těla. To uměli velcí sochaři – a citliví animátoři. Zvláštní výtvarný styl, hranatá nadutá, odlidštěná síla chamtivosti naráží na nesmiřitelnou, klidnou ale hrůznou odplatu. Zločin a trest. Věčné téma. Kruh se uzavřel.

Na závěr dokument konstatuje: „…my lidé, kteří už dávno nejsme ti, jako v těch starých Hameln, krutí, sobečtí, chamtiví, podlí, nekrademe, nepodvádíme, neklameme a neubližujeme…“ – opravdu nejsme tací? Přece, přes co jiného, než Dobro a Zlo, poznáváme tento svět.

Druhý Jiří Bárta spolu s autorem Arvo Pärtem mi poté přiložili náplast. Zase trochu jiného druhu. Stejně nepřikrášlenou, poctivě přiznávající strach a úctu k přírodě a jejím možnostem, jak dát nám, arogantním lidem co se považují za pány tvorstva, za vyučenou. Když si to vykoledujeme, samozřejmě.

Arvo Pärt – Fratres for violoncello and piano – Jiří Bárta violoncello, neméně úžasný klavírní doprovod Marian Lapšanský. Tady jde o živly. Ve Skandinávii s nimi není radno si zahrávat. Je to severská skladba, je slyšet chvílemi dialog, chvílemi spor přírodních živlů se životem člověka. Drsné prostředí, neustálý boj o přežití v kontrastu s lidskou citlivostí, která se zdá slabostí, ale nakonec zmoudří, dokáže živly překonat a s přírodou se smířit. To, co vypadá jako slabost, nás vlastně posiluje. Je to tak v celém našem životě, ať už si to uvědomujeme, či nikoliv. Oba nástroje se doplňují, soupeří spolu a zase se přibližují navzájem. Brilantní provedení od obou je samozřejmostí, nade všechno je kladen důraz na výrazový vjem.

Nevím, co mě nadchlo víc, zda dokument Kronika Krysaře, anebo tato zvláštní, severská, hudební „Runa“. Není snadné oboje vnímat, a nakonec přijmout. Nutí nás to přemýšlet.

POZNÁMKA:

Joseph Haydn - 2. Koncert pro violoncello a orchestr D-dur Hob. VIIb., III. věta, Allegro – velmi hraná a slavná mezi milovníky romantismu. Ovšem i zde je Jiří Bárta mimořádně dynamický a důrazný. U Haydna neobvyklé pojetí jen zdůrazňuje, jak stále aktuálně zní tento doyen velkých skladatelů. Doprovází Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín pod taktovkou dirigenta Vojtěcha Spurného.

Obrázky v článku lze kliknutím zvětšit – informace, pokud není pod snímkem uvedeno jinak, získány z volně přístupných, veřejných zdrojů (CC0 Creative Commons) na internetu (viz URL adresy v odkazech). 

Informace k popisu fotografie Machautova kodexu čerpány z Diplomové práce Kláry Rudolfové „Králův básník a básníkův král – český král Jan Lucemburský v literárním díle svého sekretáře Guillauma de Machauta.“ UK pedagogická fakulta Praha.