Strmý vzestup a pád božského Čecha

Il divino Boemo“- tak říkali Italové našemu Josefu Myslivečkovi, jehož běh života by se dal přirovnat k osudu řeckého hrdiny Bellerofonta. Oba vykonali velké věci, oba zažili strmý vzestup i tvrdý pád. 

Dne 9.3.2017 uplynulo od narození „našeho“ Josefa Myslivečka 280 let. Přišel na svět v Praze r. 1737 se svým dvojčetem bratrem Jáchymem do poměrně bohaté rodiny mlynáře. Mlýnu na Novotného lávce se dodnes říká Myslivečkovský. Vyučil se řemeslu, ale přenechal živnost bratrovi a vydal se za svou hudební hvězdou. Nebyla to jednoduchá cesta ani doba. U nás počínala vláda Marie Terezie, tu si však císařovna musela tvrdě vybojovat s Pruskem, Bavorskem a Francií v osm let trvající válce o rakouské dědictví. V Prusku držel otěže Fridrich II. Veliký a Francie u dvora Ludvíka XV. dál pokračovala ve stopách „krále Slunce“, bez ohledu na útisk obyčejných poddaných. V celé Evropě pod zdánlivě klidným povrchem začala probublávat všeobecná nespokojenost s vládnoucí šlechtou, která nakonec vyvrcholila v r. 1789 pádem Bastily. Toho už se Josef Mysliveček ale nedočkal.

Mládí a studia

Již jako osmnáctiletý platil za dobrého houslistu, žáka Františka Bendy, jeho hlavní zájem se soustředil na studium kompozice u Františka Václava Habermanna a hru na varhany u týnského varhníka Josefa Segera. Měl na učitele štěstí, v té době nebyli v Praze lepší, všichni tři byli vážení po celé Evropě. Mimořádně nadaný Mysliveček zpočátku komponoval ve službách urozeného Vincence Valdštejna a také pro kláštery v Oseku a na Břevnově. Tamější opat mu dokonce zaplatil cestu do Itálie, kam odejel talentovaný šestadvacetiletý Mysliveček po ukončení studií na zkušenou. Tehdy ho určitě nenapadlo, že z této cesty už se do Čech natrvalo nevrátí.

Vzestup

V Bologni vystudoval Accademia Filharmonica di Bologna, pokračoval v Benátkách u skladatele a varhaníka Giovanni Battista Pescettiho, prosadil se v Bergamu a posléze v Neapoli, právě operou Bellerofontés na známé antické téma. Jeho umělecká kariéra nabrala strmý růst. Byl neuvěřitelně pilný – složil 10 oratorií, 26 oper, 11 koncertů, přes 30 symfonií a orchestrálních skladeb, kvarteta, kvinteta, kantáty, skladby církevní i komorní, pro cembalo, varhany, dechové nástroje atd. U nohou mu ležela celá Itálie, jeho hudební melodie místy téměř zlidověly. Velmi si ho cenili otec Leopold a syn Wolfgang Amadeus Mozartovi, se kterými se přátelil a udržoval korespondenci. Mnohé o jeho tvorbě lze čerpat právě z dochovaných dopisů mezi nimi.

Pád

Opojné chvíle ale netrvaly dlouho. Už v 50. letech 18. století přišly pohromy. Napřed přírodní – první doložené velké zemětřesení doprovázené vlnami tsunami v Lisabonu v r. 1755 si vyžádalo na 60 000 obětí na životech. Toto neštěstí mělo rozsáhlý dopad několika let všeobecné neúrody v Evropě. Lidé začali chudnout ve velkém. Rok nato vypukla Sedmiletá válka mezi Francií, Rakouskem a Ruskem na straně jedné a Velkou Británií a Pruskem na druhé. V tu dobu mistrův pád zahájila syfilis. Častá a smrtelná nemoc, která vedla ke znetvoření a bolestem u tolika umělců. Léky na ni tehdy neexistovaly a tak byl jeho osud zpečetěn. Josef Mysliveček se s chorobou potýkal od r. 1777 až do své smrti v r. 1781. Přišly dluhy, úraz na cestě do Mnichova, propad majetku, nakonec naprostá chudoba a osamělost. Zemřel v Římě, v únoru r. 1781, zcela opuštěný, chorobou znetvořený. Na jeho pohřeb v krásném kostele San Lorenzo in Lucina se složili milovníci jeho hudby. Aspoň že neskončil v hromadném hrobě, jako o deset let později jeho přítel, velký Wolfgang Amadeus Mozart. Ten se dožil pouhých 35 letech. Josefu Myslivečkovi bylo 44 let.

Je neuvěřitelné, co všechno oba stihli ve světě hudby přes své mládí a krátkou životní pouť vytvořit. A je dojemné, že zemřeli tak mladí. Co všechno by dokázali vytvořit dnes. Ráda bych Josefa Myslivečka připomněla několika skladbami. Jsou typově velmi rozmanité, mají českou zpěvnost a na skladbách je znát, že dokáží uchvátit i po více jak 250 letech.

Při poslechu se chce jen vydechnout: „Il divino Boemo…“

Dechový oktet č 1 E-moll – Larghetto un poco sostenuto – 2. část  – v podání L´Orfeo Bläserensemble, zobcová flétna a barokní hoboj - Carin van Heerden.

L´Olimpiade – II. dějství árie Se Cerca, se dice – soprán Pervin Chakar (původem z Kurdistánu), Orchestra del Teatro Comunale di Bologna, dirigent Oliver von Dohnányi (2014).

Antigona – árie Saro qual é il torrente z II. dějství opery Creon – mezzosoprán Magdalena Kožená – překrásná koloratura.

Quintetto in F – Andante grazioso – soubor Pro arte antiqua Praha. Z téhle nahrávky dýchá štěstí z doby, kdy svět byl klidný, krásný a Čechy byly konzervatoří Evropy.

Tři Notturna pro dva soprány a orchestr – sólistky Markéta Kopecká a Kristýna Stoklasová s Komorním orchestrem Regnis Liberec – živá nahrávka v kostele sv. Michaela archanděla ve Smržovce 25.4.2015. Dojem dotváří a dokonce povyšuje mírná ozvěna – málokdy vychází tak krásně, často s ní bývají v bazilikách a velkých prostorech potíže.

Koncert pro violoncello C-moll – violoncello Ofra Harnoy za doprovodu I Solisti Veneti pod taktovkou Claudio Scimoneho.

Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).