Šťastnou cestu Věruško

do toho lepšího světa, kde jsou na sebe lidi slušní, sály plné nadšeného publika a s pořádným rockovým cítěním, skvělé kapely a plno kamarádů, co znáš...

Kdybych si měla vybrat, jestli žít do 65 let na plné pecky přesně podle svých představ, slézt z jeviště a umřít si někde v koutku do 24 hodin, anebo prožít o 20 roků víc, jenže plných kompromisů a obětování se - tu kariéře, tu partnerovi, tu pořadatelům - neváhala bych ani vteřinu. 

Měla jsem tě moc ráda od samého začátku Věrko. Pamatuji si jako dnes okamžik, když jsem si v partě na čajích najednou všimla, že tu někdo fantasticky zpívá. Hlas jak zvon a skvělý rock. Až potom jsme užasli, co za pískle to vlastně takhle šokuje. Musela jsem se tehdy kouknout dvakrát. Ale ty už jsi jela po své cestě a nenechala ses nikdy zavést nikam, kam bys nechtěla.

Ten odchod - i to je tvůj styl. Klobouk dolů, jsi legenda a jako na takovou se na tebe bude vzpomínat vždycky. Vybrala jsem pár písní, ve kterých jsi to ty celým srdcem. Všem nám tě věrně připomenou a tobě snad budou znít na cestu.

Píseň svou mi tenkrát hrál

Já mám ráda boogie

Bílá Jawa 250

Kondore

Hey Joe  (anglická verze)

Holubí pírko

Georgie

Valentino

Music-box

Raketou na Mars

Blues chladného deště

Meteor lásky

Tvým nezapomenutelným Morriconem zní teď celá zem. Doleť šťastně Věrunko.

Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).