Noblesní cembalo a jeho první dáma - Zuzana Růžičková - 2

Své oblíbené skladby, mnohdy celá díla pro cembala barokních autorů, nahrávala na dlouhohrající desky. Supraphon ocenil 300 000 prodaných nosičů platinovou deskou a cenu Grand Prix ji toto nakladatelství udělilo dvakrát.  

Komplexní soubory děl pro ni vydávala světově známá hudební vydavatelství jako např. Erato, Columbia Nippon. U Warner-Classic, právě nyní vychází znovu komplet 20 CD disků s jejími nahrávkami díla J. S. Bacha, které pro Erato nahrála mezi lety 1965 - 1975. Mimoto si ještě našla čas zasedat jako člen předsednictva  Mezinárodního festivalu Pražské jaro a jako člen vedení sdružení Neue Bachgesellschaft v Lipsku. Koncertovala po celém světě, na všech kontinentech.

Dnes platí nejen za odbornici na Bachova cembalová díla, ale také na tvorbu méně hraných barokních autorů, jako jsou Jean-Philippe Rameau či Francois Couperin. Vydala kolem 100 alb, kompletní klávesová díla Johanna Sebastiana Bacha, Domenica Scarlattiho, díla Jiřího Antonína Bendy, klávesové skladby Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho i Bohuslava Martinů a mnoho jiných dílčích alb. Ačkoliv by se řeklo, že cembalo je historický nástroj, ona svou prací velmi přispěla k vlně, která jej koncem 20. století vynesla opět na výsluní novodobé klasické hudby. V tomto oboru se za účinné podpory svého manžela, skladatele Viktora Kalabise, stala velkou propagátorkou a znalcem současných skladeb. Tvorba českých komponistů (Viktor Kalabis, Ilja Hurník, Jan Rychlík, Jan Klusák apod.), se stala jejím koníčkem.

Celoživotní dílo Zuzany Růžičkové je neobyčejně rozsáhlé. Nakladatelství Supraphon před pěti lety vydalo k jejímu jubileu průřezové dvojalbum Hommage a Zuzana Růžičková.

Je neuvěřitelné, co všechno za svůj život stihla vytvořit tato vlídná, usměvavá dáma. Byla houževnatá a pracovitá a dokázala obsáhnout široké žánrové spektrum. Ještě nyní, ve vysokém věku, spolupracuje s mladými talenty a stále ještě jim pomáhá porozumět cembalu. Nechme ji samotnou popsat, jak prociťuje hudbu a porovnat, jak soudobě odlišně ji vnímá hudební mládí v jejím oboru. Pro časopis Harmonie poskytla velmi zajímavý rozhovor se svým žákem, talentovaným cembalistou Mahan Esfahanim z dalekého Íránu, dnes již uznávaným cembalistou, jehož kariéru pedagogicky ovlivnila a stále ještě nepřestává sledovat. Živý zájem o budoucnost, o to, kam se ubírá vývoj soudobé hudební tvorby, bystrý úsudek a nezdolná povaha, ji činí stále mladou.

V naší rodině byla její alba od mého dětství často hraná. Vybrala jsem tedy ze svých oblíbených, několik ukázek. Poznámky k jednotlivým skladbám jsem uvedla podle svých niterných pocitů. Tak jak skladby vnímám jako posluchač (nikoliv jako interpret).

Zaposlouchejte se také a nechte na sebe její umění působit, každý vlastním srdcem.

Johann Sebastian Bach – Koncert pro cembalo č. 5 F-moll BWV 1056. Ve třech částech, allegro, largo a presto, je dobře znát, jak skladatel rozlišil stylově a tempem každou z nich. V largu velmi vyniká její jemný, avšak důrazný úhoz. Popřemýšlejme, jak porovnat své pocity z ukázek s jejími, které rozebírá  v rozhovoru pro časopis Harmonie. Jakou úctu a pokoru trvale chová vůči velkému skladateli.

Georg Friedrich Händel – „The Harmonious Blacksmith“ – Air a Variace E-moll ze Suity č. 5, Kniha I. (11/1972). Možná tu melodii také poznáváte. Obdivuhodná bravura a jistý prstoklad, velmi rychlé tempo po celou dobu skladby.

Henry Purcell – Rondo D-moll (Japonsko 1975). Méně často hrané a přitom tak líbezné. Malá zajímavost – v případě nouze si dokázala drobnější poruchy na cembalu dokonce sama opravit. Opravdu, se šroubovákem v ruce.  Výběr nástrojů, na které hrála, by vydal na samostatný blog – možná při příštím jubileu…

Francois Couperin – Les Barricades Mystérieuses – stále si říkám, zda měla k dispozici zvláštně znějící cembalo, anebo dovedla tak brilantně využít k barvě tónů obě klaviatury a rejstříky – všimněte si, v závěru zní víc jako strunný nástroj, než klávesový a úplně jinak, než na počátku skladby. Mile tu překvapuje Couperin melodičností a invencí.

Georg Friedrich Händel – Sonáta A-moll č. 3 pro housle a cembalo, op. 1 – sólo na housle Josef Suk. Části: andante – allegro – adagio – allegro. Je to určitě z období jejich nejlepších let – myslím tím obou sólistů. Pravděpodobně jde o LP desku Sonáty pro housle a cembalo, vydanou Gramofonovým klubem Supraphonu v r. 1978. Omlouvám se za občasné technické šumy, ale čistší ukázka nebyla bohužel k dispozici.

Paní profesorka Růžičková už nekoncertuje. Sama o tom žertuje se svým typickým smyslem pro humor: „Je lepší, když lidé říkají: „to je škoda, že už nehraje, než aby říkali: to je škoda, že ještě hraje". Po smrti svého manžela žije stále v bytě v Praze na Vinohradech a tak mé pozdravy a blahopřání letí právě tam. Ráda bych Vám, paní profesorko, poděkovala, jménem nás všech, bezejmenných posluchačů a milovníků vaší hry, za krásu, kterou šíříte po celý svůj dlouhý a bohatý, hudební život. S potěšením Vám za nás přeji ještě hodně roků v dobré kondici, zdraví a radosti z hudby v láskyplném prostředí rodinného kruhu vašich nejbližších.  

Poznámka:

Začátkem letošního roku se plánuje dokončení 90 minutového dokumentu pod názvem „Zuzana: Music is life“ a připravují ho režijně i produkcí manželé Peter a Harriet Gordon Getzels, kteří prosluli řadou světově oceňovaných dokumentárních pořadů, např. pro National Geographic a BBC. Můžeme se tedy těšit, že její osudy budou konečně zpracovány i ve filmu. Od pondělí  9.1.2017 zahájí rozhlasová stanice Vltava 5-ti dílný cyklus jejích vzpomínek pod názvem „Osudy“, denně vždy od 11.30 do 12.00 hod.  Dne 11.1.2017 od 21.40 hod. odvysílá ČT ART se Zuzanou Růžičkovou rozhovor a recitál.  

Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech); BcA. Hana Tmějová: "Zuzana Růžičková, Život s cembalem.