Nemůžeme se ho dočkat. Vyhlížíme netrpělivě první známky probouzení přírody a za okny nám pomaličku raší první klíčky ze semínek, co jsme si zasadili, když se venku ještě proháněla fujavice.
Okouzlení jarem nás každoročně dostává. Obyčejné lidi a umělce dvojnásob. Poslouchejte, jak rozmanitě ho vidí a slyší oni.
Tady je ještě na poli ledová krusta, ale skřivánek si právě vrznul, a naštěstí nezmrznul: Klavírní koncert A-dur op. 23 – 3.část Pas-de-deux – W. A. Mozart - choreografie Uwe Scholz, tančí Maiko Oishi a Rémy Fichet.
Jaro v zahradě, H 125 - Bohuslav Martinů (1920), klavír Jiří Koukl. Motivem byly čtyři dětské hry v předjaří na zahradě. Můžeme hádat, ale panák a otloukej se píšťaličko, tam zazněly zcela jistě.
To už se na nás hrnou šeříky a rozkvetlé zahrady s krásnými dívkami v plné parádě: Jaro – Čtvero ročních období Antonio Vivaldi – 1.část, sólo na housle Julia Fischer, v The National Botanical Gardens of Wales.
Ve vzácných případech ani netřeba barev a přesto se „jaro“ vynořuje z vod, krásné, křehké, zranitelné…
Cavatina z filmu „The deer hunter“ – Stanley Meyers, hraje CARisMA Guitar Duo.
Často se vylije z břehů. Waltz Rain - Fryderyk Chopin - a rozlévá se barvami i tóny jako povodeň. Nezáleží na tom, zda v Missouri, anebo v Rouenu …
Nakonec dorazí i do ledové Skandinávie a rozzáří ulice norského Osla – např. Andante festivo - Jean Sibelius, Oslo Philharmonic Orchestra řídí Mariss Jansons.
Na to si ještě pár týdnů budeme muset počkat, ale můžeme se spolehnout, že se dočkáme.
Obrázky v článku lze rozkliknout a dalším rozkliknutím ještě přiblížit. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).
