Blanka zve na posezení s: Mr. Acker Bilkem (2. část)

Zkusme se projet s Mr. Ackerem trochu po světě. Nalezneme jazz, blues a krásné, překvapivé rytmy. Vzala bych to rovnou cestou za jeho chvějivým saxíkem.

Přemýšlela jsem, zda jeho skladby nějak rozčlenit – a podle čeho. Nakonec jsem usoudila, že je raději nechám přicházet, znít a odeznít tak, jak mi bloudí hlavou. Vybrala jsem k nim díla, která se myslím hodí.

Napřed se naladíme něčím poklidným, zatím mimo geografii.

A taste of honey – (Chuť medu) - vzpomínáte si, v jaké verzi je to také známé – slavné aranžmá Herb Alperta. Jaký rozdíl! Je to fofr.

J´attendrai – (Budu čekat) - za rohem je Montmartre a slavný Moulin Rouge se stále točí, a točí, a točí… Chtělo by to po ránu možná kávičku s francouzským croissantem, že?

Bustamento – voní trochu mexickým karnevalovým rejem, ale už utichá.

Zato zde, v Panama Rag (1973) vaří na plné pecky. Hvězdné obsazení. Rod Mason – trubka, John Mortimer – trombon.

After midnight and When summer comes – (Po půlnoci a Když přijde léto) - taková lážo plážo muzika bez konce, na kterou se tak dobře tančí po půlnoci na molu, a se sklenicí Pina Colada v ruce. Ta druhá skladba je pokračování. Prima kulisa pro důvěrný monolog s chápavým barmanem.

Creole Jazz – jedna z nejslavnějších – tady to jede po kreolsku, jako na New Orleans Parade.

Marching through Georgia nesmí chybět! Je to slavný pochod amerických armád – všech od konce občanské války v polovině 19. století. Hrál se prostě všude.

Midnight in Moscow – to abychom neošidili východ Evropy. Vzpomínáte na „Pod Moskvou tiché večery“? To aranžmá vypadá stejně absurdně, jako hamburgery u stánku hned vedle chrámu Vasila Blaženého. Ale proč ne? Celý svět je absurdní. A konec konců – co přesně si lze představit pod pojmem „absurdní" - že?

Corrine Corrina – blues, jak má být. S báječným téměř balalajkovým doprovodem. Přitom to stále je blues.

A ještě jedno, skoro bych řekla dopravní. Rozvernější, ale o nic méně bluesovatější: Soho blues. 

V obou intonačně čaruje.

Nakonec hvězdně obsazené Mood indigo – (Indigová nálada) s tak fantastickými sóly, že jsou téměř nehratelná. Osobně se mi líbí asi nejvíc.

Co nelze zařadit ani jinak zaškatulkovat je autor sám – a některé jeho zvláštní melodie, někdy i převzaté:

Just when I needed you most  - (Když jsem tě nejvíc potřeboval) - krása je v jednoduchosti.

As time goes by – (Jak plyne čas) - takhle tedy plyne podle NĚJ. Je to melodie, kterou dlouho před tím proslavil Dooley Wilson v kultovním filmu Michaela Curtize Casablanca (1942) – můžete zde srovnat.

Mr. Acker Bilk zemřel v r. 2014 a jako poctu jeho osobě a tvorbě složil Ian Bateman skladbu One more time  (Ještě jednou). On sám zde hraje klarinetové sólo za velkého mistra.

Always on my mind – (Navždy v mé mysli) - pomalým krokem odešel, ale v našich srdcích zůstane navždy.

Nakonec slavné, bezstarostné SOAP – mýdlo. Mám prostě ráda MEJDLO s klarinetem. A ani to nemusí být americký seriál. Hezký den přeji, a ať nám to v životě taky hraje, jako Mr. Ackerovi na klarinet.

Poznámka:

Bustamento byla původně skupina hudebníků, kterou kolem sebe shromáždil Nicky Bomba, Australan, který hrál takovou směsici ska a reggae, karibské rytmy s jazzem. Všichni Batemanové (viz píseň One more time) byli bratři a The Bateman Brother´s Jazz Band byl jazzovým pojmem.

Obrázky v článku lze kliknutím zvětšit – informace, pokud není pod snímkem uvedeno jinak, získány z volně přístupných, veřejných zdrojů (CC0 Creative commons) na internetu (viz URL adresy v odkazech).